sobota 30. března 2013

Jsem velvyslanec Božího království! A ty?

Zatímco si pan prezident Zeman přeje, aby velvyslankyní na Slovensku byla paní Klausová, mým přáním je, abych svých životem dělal čest svému Bohu, Pánu Ježíši Kristu.

čtvrtek 21. března 2013

Poslední pokušení Ježíše Krista

Velikonoce jsou za dveřmi, většina školních prací odeslána, takže až teď, těsně před misijním výjezdem do Chorvatska, se dostávám k sepsání svých dojmů z filmu Poslední pokušení Ježíše Krista. Doporučil mi ho kolega z práce a zajímá ho, co na něj říkám. Tož, vzhůru do recenzování!

pátek 8. března 2013

Nádherný všechny holky jsou

Dneska mi strejda Google sdělil, že je Mezinárodní den žen. Ačkoliv to je původem socialistický svátek, myslím si, že "třešničce na dortu Božího stvoření", ženě, má být prokazována láska a pozornost, a to prosím nejen 8. 3., ale ideálně každý den! Proto svou následující báseň věnuji všem ženám pro povzbuzení.

čtvrtek 7. března 2013

Úsměv

Trochu jsem přemýšlel nad tím, jaký originální článek bych mohl napsat na současné téma týdne Blog.cz s názvem Deprese. Před chvílí jsem si přečetl na facebooku status svého známého, který (ten status) ve mně vyvolal vzpomínku na mou, asi deset let starou, píseň s názvem Úsměv. Zde cituji ten status:

‎))))oujé. dnešek byl asi jeden z nejlepších dnů mýho života)) a tak když sem šel domů od mé milované.. tak jsem si řekl, že půjdu alespon půlku cesty pěšo a užiju si toho nejkrásnějšího večera prostě.. s tou NEJLEPŠÍ OLOMOUCÍ ♥. A jak sem si šel jako blázen myšlenkama někde.. asi v nebi):D Tak jsem potkal.. dost zajimavý lidi)---> poblil mě málem člověk před hospodou---> potkal sem lidi, co po sobě uplně řvali---> a když sem nastoupil ke konci do MHD, tak se na sebe tvářili lidi jako kdyby byl konec světa.
A prostě))) asi mě to strašně dostalo) LIDI, křestani))!!! prostě.. nemůžu to tak nechat a asi je strašnej trapas, že mi to došlo až ve 20ti letech) ale POJDME S TIM NĚCO DĚLAT!! Pojdme říct lidem o tom, že je tu LÁSKA ta pravá LÁSKA!.
Neříkejme lidem, jak my si strašně užíváme, ale pojdme jim říct skutečnou podstatu našeho života--> že BOJUJEME, život je prostě boj někdy, ale my bojujeme za PRAVDU, LÁSKU A DOBRO. a už mě nebaví přihlížet tomu, co vidím.. Směju se na lidi v tramvaji - 1. bud se na mě divaji jako na idiota 2. myslí si, že ponich jedu.) 
Ne, já končím s nějakym životem pro sebe) chci to změnit a chci něco dělat a proto to sem píšu.) že to myslím važně)) takže borcii) jdete do toho semnooooou?)) a sorry, že vas tady obtěžuju dlouhým statusem:D ale asi to mám prostě.. na srdíčku:DD. (Honza Plhák)

Úsměv je opravdu skvělý a jednoduchý způsob, jak lidem kolem nás zlepšit náladu! Následující píseň je takové svědectví o tom, že úsměv má opravdu takovou moc:

V záři lampy u obchodu
se zasněženým sklem
Jedna holka na pochodu
pohladila úsměvem!

Na můj pozdrav vyskočila
její ústa z pod šály,
milé ahoj prohodila,
její rty se usmály!

Ta holka mi dala
svůj úsměv milý,
tak hezky se smála,
byť malou chvíli!

Více tepla úsměv dává
než ústřední topení!
S ním se taky lépe vstává,
ráno v radost promění!

Kamna smíchu máme v tlamě,
uveďme je do chodu!
Usmějte se taky na mě
jak ta holka z obchodu!

Ta holka mi dala
svůj úsměv milý,
tak hezky se smála,
byť malou chvíli!

neděle 3. března 2013

O trávení

Ó, trávení! Povedlo se mi napsat do svého profilu v pravém sloupci tohoto blogu, že rád trávím jídlo i čas s lidmi. Začalo mi to vrtat hlavou, a tak se teď chci se svými myšlenkami svěřit. Snad z toho nebudete otrávení!

Správná životospráva se prý pozná podle stolice. Nikoliv však podle sedátka, ale podle... (však víte). Vlastně on i ten záchod je sedátko, protože většinou se na něm sedí. To je všem jasné a není nutné to dál rozvádět. Musím se vám však s něčím svěřit. Když mi bylo dvanáct měsíců, měl jsem ucpaný dvanáctník. To znamená, že co se mělo vyloučit spodem, šlo opačným směrem. Musel jsem proto na operaci a mám na břiše dvanáctistehovou památku. Bylo tedy nutné s tím otravovat doktory a je otázka, nakolik celá tato patálie otravovala rodiče. Jsem ale Bohu vděčný, že se operace povedla, protože jinak bych tady nebyl... V pubertě jsem se dozvěděl, že bych nemohl být kosmonautem, jelikož ti prý nesmí mít žádnou jizvu. Tehdy jsem však snil o tom, že budu mašinfíra, takže mě to moc neotrávilo. Ale to jen tak na okraj.

Z vlastních zkušeností jsem došel k závěru, že občas musím strávit (zpracovat) čas, který jsem před tím trávil s lidmi. V případě příjemného setkání následuje příjemné trávení (např. hezké vzpomínky, udržování kontaktů...) a těšení se na další společné trávení. Vrchol příjemného trávení nastává tehdy, když skupina lidí spolu tráví čas trávením společného, již snězeného, jídla. A pak tento zážitek každý z účastníků ještě stráví sám doma (blažený pocit, fotky, zjištění přírůstku na váze...). To je příjemné trávení.

Žel, nastává i taková varianta, kdy mi nějaký člověk leží v žaludku a ne a ne se ho zbavit. Určitě se vám to taky někdy stalo. Hněv stoupá jako rtuť teploměru, jako zlatý jackpot Sportky, a člověk má sto chutí danému jedinci zakroutit krkem. Pokud je tento hněv neřešený, podporuje to stres, jehož důsledkem prý může být špatné trávení.

Jsem přesvědčen o tom, že řešení špatného trávení existuje. Když totiž člověk kašle na Boha, netráví s ním čas, většinou se vztahy kazí a člověk má zažívací potíže, protože mu trvalý hněv, neodpuštění a pýcha leží v žaludku. Všechno je to vlastně o životním stylu - když žijeme zdravě, nesmrdíme! To koresponduje s poslední slokou mé písně Sprchuju se strašně rád:

Čistota je jistota
voňavého života.
S Bohem žít a čistý být,
nechci smrdět, nechci hnít!

Chci tím říci, že život s Bohem zvyšuje pravděpodobnost, že budeme mít příjemné trávení (po všech stránkách). Nicméně z příkladu Jóba a dalších Božích služebníků víme, že život s Bohem sice není procházka růžovým sadem, ale vždycky platí, že Bůh je jen na modlitbu daleko a je ochoten pomoci, když mu chceme naslouchat.

To je povzbuzením i pro mě, protože se mi někdy stává, že nad svým hněvem nechávám zapadnout slunce... A pak jsem z toho otrávený. Ale Pán Ježíš je skvělý "protijed". A proto mám trávení s lidmi rád.

Proč se křesťané před jídlem modlí?

Chtěl bych se pochlubit, že jsem dostal jedničku za úvahu do předmětu Biblická teologie modlitby! Téma úvahy je v nadpisu článku a na konci si můžete přečíst slovní hodnocení :) A docela mě zajímá, jak vnímáte modlitbu před jídlem vy? Ať už z pozice křesťana či nekřesťana. Klidně v komentáři vyjádřete svůj souhlas/nesouhlas. Ještě zbývá podotknout, že pro psaní úvahy jsem směl používat jen vlastní hlavu, žádné další zdroje.


A nyní se můžete pustit do čtení:


Modlíte se před jídlem? U křesťanů bývá zvykem, že se před jídlem modlívají. Proč to dělají? Existuje pro to nějaký příkaz v Bibli? I když v této úvaze smím používat jen vlastní hlavu, pokusím se vzpomenout si na nějaké biblické verše. Z praxe jsem vypozoroval rozličné formy modliteb před jídlem – nad nimi se chci také zamyslet. Bez povšimnutí rovněž nezůstanou různé motivy a reakce okolí na modlitby před jídlem. A v závěru se pokusím shrnout důvody, proč by se křesťan před jídlem modlit měl či nikoliv.

Apoštol Pavel v některém svém listu nabádá čtenáře, aby za všechno vzdávali díky. Konstatuje, že když se hladovec pomodlí za jídlo, které by mohlo být klidně obětované modlám (aniž by o tom jedlík věděl), Pán daný pokrm očistí. Ruší však toto konstatování závěr z Jeruzalémského koncilu a slova v Pavlových listech, kde jsou věřící z pohanů nabádáni, aby svým jídlem nebyli pohoršením pro své židovské bratry? Pokud by totiž mesiánští Židé věřili, že modlitbou se každé jídlo očistí (a nemusí být nutně obětované modlám), neměli by mít problém jíst jídla, která nejsou košer. Proč se potom tímto Pavel zabývá i ve svých listech? Odpověď na tuto otázku bych musel hledat v dalších zdrojích, což je pro tuto práci nepřípustné, proto ji nechávám otevřenou. Ještě mě napadá souvislost s modlitbou za jídlo a Ježíšovým výrokem „...a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane.“ Je platnost tohoto výroku nutně podmíněna modlitbou za jídlo, nebo by mě Pán zachránil i tehdy, když bych se před nevědomým požitím otráveného jídla zapomněl pomodlit? Toť otázka! Určitě si však nemyslím, že by modlitba za jídlo sama o sobě fungovala jako nějaké zaklínadlo, které by nutilo Boha dodržovat jeho slova.

Tím se dostávám k otázce motivů. Kdyby výše zmíněný verš spolehlivě popisoval zaklínadlo, mohl bych si pěkně vydělávat – před zraky diváků bych si do jídla nalil jed, pomodlil bych se a pak bych tu pochoutku snědl. Tím, že by se mi nic nestalo, bych pozorovatele ohromil a třeba by mi hodili nějaký peníz! Pro zvýšení efektu představení bych mohl dát ochutnat nějakému dobrovolníkovi... Ačkoliv zní tento příklad absurdně a bystrého čtenáře Bible jistě napadají verše o tom, že nemáme pokoušet Pána, nestává se nám (byť i jen „občas“) to, že se před jídlem modlíme jen naoko, aby si ostatní, kdo o nás ví, že jsme křesťané, nepomysleli, jací jsme to nevděčníci? Jsem přesvědčen o tom, že tak jako se může pro nás stát frází například Modlitba Páně nebo text nějakého chvalozpěvu, stejným způsobem nemusíme myslet upřímně svou modlitbu za jídlo, ať už ji pronášíme v libovolné formě.

Z křesťanských táborů si pamatuji, že jsme za jídlo často děkovali formou písně: „Díky za tuhle chvíli, díky za plný stůl! Díky, chválu ti vzdává lid tvůj. Díky, krásně to voní, díky, mňam, to si dám! Díky za vše, co dáváš z lásky k nám. Mňam! Mňam! Mňam!“ Nikdy jsem se neodvážil zpívat tuto píseň, dokonce se i „jen“ hlasitě modlit před svými nevěřícími spolužáky. Spíše mi šlo o to, aby si nevšimli, že se modlím. Bál jsem se totiž toho, že se mi budou vyptávat, posmívat... Proto jsem se modlil „v duchu“, v myšlenkách. Nevím, jak by obstála má odpověď na otázku: „Dejve, to mi řekni, když seš ten křesťan, proč se nemodlíš před jídlem?“ - „No, víš, já se modlím, ale potichu, v duchu...“ Nejspíš by si udělali závěr, že se za svou víru stydím, a proto asi nebude moc žhavá... V současnosti se snažím modlit před jídlem, ať už kolem sedí věřící či nevěřící, tak, že skloním hlavu, zavřu oči a tiše se pomodlím. Případné otázky sousedů vnímám jako skvělou příležitost říct víc o své víře. Ale popravdě – málokdy se zeptají (stejně jako když na mě vidí tričko s nápisem „Jsem křesťan, zeptej se mě proč“). A jsme zas u těch motivů...

Když bych to měl celé shrnout – myslím si, že modlitba před jídlem je projevem vděčnosti Bohu. Jídlo totiž není samozřejmé (mnoho lidí na světě nemá co jíst), a proto je vděčnost Bohu za jídlo na místě. Vděčnost Bohu by tedy měla být hlavním motivem pro modlitbu za jídlo (vděčnost kuchařkám zpravidla vyjadřujeme poděkováním, případně spropitným). A na Bohu je, co pak bude následovat – očištění jídla od jedů či otázky okolních jedlíků...

Také si myslím, že Bohu dělají radost modlitby za přípravu i konzumaci duchovního pokrmu, ať už se jedná o osobní ztišení, tvorbu vlastních kázání či modlitbu za lidi, co vyučují – doma, v církvi či na biblické škole.

Slovní hodnocení učitele
(pro zvětšení klikni na obrázek)

pátek 1. března 2013

Sprchování na nové adrese

Milí věrní i noví čtenáři a čtenářky!

Rozhodl jsem se přesunout ze svého starého blogu sem, důvody jsem uvedl v posledním článku. Když bych to měl shrnout, administrace je tady příjemnější, stabilnější a funkce tu jsou bohatší. Pořád je tu co zkoumat, co vylepšovat, rád uvítám i (v)tipy v komentářích, kdybyste tu chtěli něco, co tu není, nebo naopak - kdyby vás tady něco vytáčelo k šílenství - určitě se ozvěte! ;)

Tak snad se vám tady bude líbit (a snad už konečně přijde jaro)! ;)

Váš D@ve