O trávení

Ó, trávení! Povedlo se mi napsat do svého profilu v pravém sloupci tohoto blogu, že rád trávím jídlo i čas s lidmi. Začalo mi to vrtat hlavou, a tak se teď chci se svými myšlenkami svěřit. Snad z toho nebudete otrávení!

Správná životospráva se prý pozná podle stolice. Nikoliv však podle sedátka, ale podle... (však víte). Vlastně on i ten záchod je sedátko, protože většinou se na něm sedí. To je všem jasné a není nutné to dál rozvádět. Musím se vám však s něčím svěřit. Když mi bylo dvanáct měsíců, měl jsem ucpaný dvanáctník. To znamená, že co se mělo vyloučit spodem, šlo opačným směrem. Musel jsem proto na operaci a mám na břiše dvanáctistehovou památku. Bylo tedy nutné s tím otravovat doktory a je otázka, nakolik celá tato patálie otravovala rodiče. Jsem ale Bohu vděčný, že se operace povedla, protože jinak bych tady nebyl... V pubertě jsem se dozvěděl, že bych nemohl být kosmonautem, jelikož ti prý nesmí mít žádnou jizvu. Tehdy jsem však snil o tom, že budu mašinfíra, takže mě to moc neotrávilo. Ale to jen tak na okraj.

Z vlastních zkušeností jsem došel k závěru, že občas musím strávit (zpracovat) čas, který jsem před tím trávil s lidmi. V případě příjemného setkání následuje příjemné trávení (např. hezké vzpomínky, udržování kontaktů...) a těšení se na další společné trávení. Vrchol příjemného trávení nastává tehdy, když skupina lidí spolu tráví čas trávením společného, již snězeného, jídla. A pak tento zážitek každý z účastníků ještě stráví sám doma (blažený pocit, fotky, zjištění přírůstku na váze...). To je příjemné trávení.

Žel, nastává i taková varianta, kdy mi nějaký člověk leží v žaludku a ne a ne se ho zbavit. Určitě se vám to taky někdy stalo. Hněv stoupá jako rtuť teploměru, jako zlatý jackpot Sportky, a člověk má sto chutí danému jedinci zakroutit krkem. Pokud je tento hněv neřešený, podporuje to stres, jehož důsledkem prý může být špatné trávení.

Jsem přesvědčen o tom, že řešení špatného trávení existuje. Když totiž člověk kašle na Boha, netráví s ním čas, většinou se vztahy kazí a člověk má zažívací potíže, protože mu trvalý hněv, neodpuštění a pýcha leží v žaludku. Všechno je to vlastně o životním stylu - když žijeme zdravě, nesmrdíme! To koresponduje s poslední slokou mé písně Sprchuju se strašně rád:

Čistota je jistota
voňavého života.
S Bohem žít a čistý být,
nechci smrdět, nechci hnít!

Chci tím říci, že život s Bohem zvyšuje pravděpodobnost, že budeme mít příjemné trávení (po všech stránkách). Nicméně z příkladu Jóba a dalších Božích služebníků víme, že život s Bohem sice není procházka růžovým sadem, ale vždycky platí, že Bůh je jen na modlitbu daleko a je ochoten pomoci, když mu chceme naslouchat.

To je povzbuzením i pro mě, protože se mi někdy stává, že nad svým hněvem nechávám zapadnout slunce... A pak jsem z toho otrávený. Ale Pán Ježíš je skvělý "protijed". A proto mám trávení s lidmi rád.