sobota 25. května 2013

Modlitba: důvěrný rozhovor s Bohem (Larry Crabb)

Díky předmětu Biblická teologie modlitby jsem se dostal k velmi dobré knížce o modlitbě, na kterou jsem napsal následující recenzi. Určitě stojí za přečtení (recenze i kniha)! :)

A všem vám, kdo právě zažíváte zkouškové období, přeji příjemné trávení!
zdroj



CRABB, Lawrence J. Modlitba: důvěrný rozhovor s Bohem. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 2010, 189 s. ISBN 978-80-7255-225-2.

Larry Crabb se ve své knize Modlitba: Důvěrný rozhovor s Bohem zabývá modlitbou, kterou definuje jako důvěrný rozhovor s Bohem. Podle vlastních slov vyrůstal v křesťanském prostředí plném náboženských frází a neupřímnosti. V dnešní postmoderní době s důrazem na vlastní požitek je proto jeho kniha jasným ukazatelem k pravému biblickému významu modlitby. Hlavní myšlenku knihy autor shrnul do pojmu vztahová modlitba, jejíž cílem má být „zakoušení samotného Boha“. Tuto vztahovou modlitbu Crabb podrobně rozebírá ve 4 bodech, 4V: Vydejte se Bohu; Věnujte pozornost tomu, jak smýšlíte o Bohu; Vyčistěte vše, co narušuje váš vztah k Bohu; Vnímejte Boha jako prvořadého ve svém životě.

Chvályhodnými vlastnostmi knihy jsou její čtivost a upřímná touha autora zlepšit modlitební život čtenáře. Důraz je kladen na pochopení celého problému – kontrastu mezi lidskou soběstředností a touhou ve všem oslavit Boha. Chceme dostat více Boha, nebo více od Boha? (75)“ Velmi se mi líbí autorův upřímný, přátelský a zároveň konfrontační styl. Během čtení jsem „byl nucen“ knihu několikrát odložit a zamyslet se nad svými postoji k modlitbě. Souhlasím s myšlenkou, že náš postoj k Bohu je do značné míry ovlivněn naším vztahem s pozemským otcem. Vyrůstal jsem bez táty, a proto asi nemohu plně pochopit, co všechno může znamenat oslovovat Boha „tatínku“ - jak o tom Crabb píše. Trochu mi to přijde i troufalé. Nicméně o Crabbově upřímnosti a ryzích motivech mě přesvědčuje hlavně jeho odvaha přiznávat se k vlastním selháním a používat je jako ilustrace toho, jak k modlitbě nepřistupovat. Bůh totiž není automat na přání, na kterého jsem naštvaný, když mou modlitbu nevyslyší, anebo mu povím, jak je úžasný, když modlitbu „náhodou“ vyslyší. Soustřeďme se na dárce, nikoliv na dary (63)“ – to je jedna z hlavních myšlenek, se kterou nemůžu nesouhlasit. Zatímco je tedy první část knihy motivační, ve druhé části Crabb podrobně vysvětluje model Vztahové modlitby – 4V. Vyzkoušel jsem si ho a zjistil jsem, že mé osobní chvilky s Pánem se prohloubily v tom smyslu, že se více soustředím na Něj než na svoje pocity a problémy. Model 4V se nesnaží Boha nijak manipulovat, spíše pomáhá člověku si při modlitbě hlídat myšlenky a uvědomovat si, ke komu se vlastně modlí. Další přínos modelu 4V vidím v tom, že se dá aplikovat nejen na vztah k Bohu, ale i k lidem. Zjistil jsem, že model 4V je nebezpečný, protože pomáhá odhalit naši zkaženost, což rozhodně není příjemné zjištění pro případného samolibého čtenáře.

Když bych měl knize něco vytknout, tak snad jen to četné opakování myšlenek. Pro ty, kdo hledají rychlý návod na zlepšení svých modliteb, může být velkým pokušením přeskočit tu první motivační část knihy a rovnou si přečíst popis 4V. Protože hlavním argumentačním materiálem v knize jsou subjektivní příběhy, dovedu si představit čtenáře málo znalého Bible, který by svůj vztah s Bohem mohl začít stavět více na svých prožitcích než na biblickém učení, což by ho mohlo přivést na scestí – ale před tímto postojem Crabb čtenáře varuje. Nicméně si myslím, že o něco hlubší teologické zamyšlení nad modlitbou by knize neuškodilo.

Podle mého názoru má kniha co dát každému člověku – věřícímu i hledajícímu. Křesťané mohou prohloubit svůj vztah s Bohem, hledajícím může kniha pomoci odbourat předsudky o nudných a zbytečných modlitbách. Knihu by si však neměl číst ten, kdo touží po hlubokých teologických rozborech modlitby, protože kniha je orientována více prakticky než teoreticky. Myšlenkově bohatším dílem o modlitbě je kniha Průvodce modlitbou od C. S. Lewise.

Žádné komentáře:

Okomentovat