čtvrtek 22. srpna 2013

Podobenství o nepoctivém správci

Tuto neděli jsem kázal na "nejskandálnější příběh evangelií", na podobenství, kterému se prý vyhýbali církevní otcové i Martin Luther. Rozebíral jsem podobenství, ze kterého se na první pohled zdá, že Pán Ježíš podporuje finanční podvody a chválí je jako prozíravé jednání. Nevím, jestli se tímto podobenstvím inspirují naši politikové, nicméně každý, kdo se chce seznámit se psanou verzí mého kázání a chce se jím nechat ovlivnit, nechť se podívá na stránky AC Maranatha Praha, případně si může stáhnout pdf.

V následujících odstavcích shrnu hlavní myšlenky kázání a přidám něco navíc. Nějak to podobenství nemůžu dostat z hlavy...

Například minulou noc jsem dokonce trochu vyděsil svou mamku, když se vracela ze záchoda (prý bylo kolem třetí ranní). Podle jejích slov jsem se náhle posadil v posteli a za svitu měsíce v úplňku jsem ochraptěným hlasem, podobným tomu ze záhrobí, řekl: "Víš, co mě napadlo k tomu podobenství o nepoctivém správci?" "No tak povídej," řekla mamka očekávajíc mou odpověď, i když byla trochu vyděšená (prý jsem vypadal jako upír). Já jsem si však náhle lehl a spal dál... Druhý den jsme se tomu smáli...

Shrnutí podobenství

Protože se má Písmo vykládat Písmem a věřím, že Bůh je dokonalý, tudíž si nemůže protiřečit, nelze podobenství chápat jako povolení k podvodům. Dokonce i farář Otík v jedné Troškově komedii připomíná své "sestře" jeden bod z desatera: "Nepokradeš, Kelišová!"

"Nepokradeš, Kelišová!"
Jak tedy tomu podobenství v Lukáši 16,1-8 rozumět? Neprotiřečí si Ježíš? Neprotiřečí. Jsem totiž přesvědčen o tom, že milost je z pohledu zákona nespravedlivá. Podívejme se na to blíže.

Milost je z pohledu zákona nespravedlivá

Mnozí z nás si jistě vybaví tu mediální hysterii kolem amnestie, kterou vyhlásil Václav Klaus ke 20. výročí vzniku České republiky. I když své důvody přesvědčivě vysvětlil v několika rozhovorech (1, 2), přesto byl obviňován z nejrůznějších černých motivů, jakoby ti pisálkové viděli do lidských srdcí stejně jako Pán Bůh. Podobně i různí vykladači Bible přichází s myšlenkou, že ten bohatý pán v podobenství měl máslo na hlavě. A v duchu přísloví ruka ruku myje tím možná splatil dluh svému nepoctivému správci, který svou nepoctivostí zajistil pánovi oblibu u služebníků, protože se zachoval jako Robin Hood...

Pán v podobenství však nechválí správce za jeho podvod, nýbrž za jeho chytré jednání, za jeho urputnou snahu zajistit si budoucnost, získat si přátele. A šel na to přes odpouštění. Bohatý pán v podobenství představuje spravedlivého Boha, vůči kterému mají všichni lidé dluh. Dluh je v aramejštině metaforou pro hřích. Spravedlivému Bohu každý člověk dluží poslušnost, každý zasluhujeme trest v pekle. Proto také bohatý pán nepoctivého správce propouští (viz 16,2).

Samozřejmě by bylo lepší, kdyby správce prosil svého pána za odpuštění. On místo toho však pána ještě více okradl, protože snížil dluhy pánových dlužníků. Nemyslel už na svého pána, ale hlavně na vlastní záchranu. Nicméně si byl správce také vědom pánovy velkorysosti, toho, že mu záleží více na jeho služebnících než na vlastním majetku. Spolehl se tedy na pánův charakter, na jeho milosrdenství. Udělal krok víry.

A pán ho za to pochválil (viz 16,8). Nikoliv za to, že jednal nepoctivě, nýbrž za chytré řešení své nouzové situace - spolehl se na dobrotu svého pána. Chtěl si zajistit svou budoucnost (i když přiznávám, že to mohl udělat lépe, bez okrádání...). Ale co když Bůh chce, aby jeho dluhy byly odpouštěny? On to skutečně chce! Chce, aby hříšníci nebyli odsouzeni v pekle, ale mohlo jim být odpuštěno, pokud přiznají svou vinu.

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Římanům 6,23)

Ten nepoctivý správce si pánovu pochvalu (milost) ničím nezasloužil, on ho dokonce ještě více okradl! Nicméně pán se nad ním smiloval, protože mu správce důvěřoval, spolehl se na jeho milosrdenství a dobré srdce. Věděl, že pán má rád své služebníky více než svůj majetek.

A v tom je ta kontroverze - Bůh je spravedlivý, ale také milostivý. Záleží mu na každém člověku. Ježíš přišel zachránit hříšníky. Proto už od patnácté kapitoly Lukáše vypráví několik podobenství, aby ukázal, že Bůh chce zachránit hříšníky, nikoliv samospravedlivé, bohaté a pyšné farizeje, kterým podle nich samých nic nechybí (samozřejmě i ti farizeové byli hříšní, ale nestáli o Ježíšovo odpuštění).

Zákon volá: "Potrestej!", milost však odpouští.

Když nedokonalý člověk, ekonom a bývalý prezident, Václav Klaus, dokázal odpustit tresty, o co víc chce dokonalý Bůh odpustit těm, kdo k němu ve víře volají o pomoc.

Místo Václava Klause si můžeme dosadit toho nepoctivého správce (L 18,1-8), nebo také nespravedlivého soudce (L 18,1-8) či neochotného syna, který nakonec šel pracovat na vinici a splnil vůli svého otce (Mt 21,28-32). Můžeme tam dosadit sami sebe...

Když se tedy nepoctivý správce tolik staral o svou pozemskou budoucnost, o co víc by se znovuzrození křesťané (synové světla, viz 16,8) měli starat o svou nebeskou budoucnost tím, že budou odpouštět.

Bez našeho odpouštění ani Bůh nám neodpustí (viz Modlitba Páně a Podobenství o nemilosrdném služebníku v Mt 18,21-35).

Ježíš odpouští hříchy, proto i ty odpouštěj
Boží milosrdenství a odpuštění však není povolení k hříchům, naopak to člověka vede k vděčnosti a hluboké lásce k Bohu, protože platí:

Komu se hodně odpouští, hodně miluje.

6 komentářů:

  1. Skvělý článek, D@ve! Ani jsem netušil, že Ježíš chtěl tímto podobenstvím říct právě to, co jsi napsal. I když jsem toto místo v Bibli četl, nedokázal jsem pochopit pravé poselství tohoto podobenství. Skvěle jsi to vystihl a má to logiku: i když se někteří lidé občas chlubí, že jsou dobří křesťané, spravedliví, dokonce lepší než nevěřící lidé, není to pravda. "Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy" (Římanům 3, 23). Bohu nic nemůžeme nabídnout, ale On nám ano. A je jen na nás, zda Jeho milost přijmeme či nikoliv. Ten nepoctivý správce tuto milost přijal a pochybuji, že by toho litoval.
    Tak díky za dobrý článek a přeji hodně zdaru a sil do dalšího života! Děláš moc dobrou práci, třeba si tvůj blog všimne nějaký nevěřící a to ho donutí zamyslet se... Budu se těšit na další články.
    Tvůj čtenář Max

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Maxi :) Pán Ti moc žehnej.

      Vymazat
  2. Tak tohle jsi zvládl opravdu skvěle. Má to všechno, co to má mít, včetně šťávy, švihu, do jisté míry i vtipu. Drží se to textu, má to aktuální aplikaci. A podařilo se ti nevnášet do textu své názory.

    Asi jsi na hrátkách s tímto textem poznal, že práce s ním není zbytečně zahozený čas (i když to stojí toho času docela dost, ale tak už to je), že pokaždé, když se prokopeš hodně hluboko, to otevírá nové obzory.

    Můžeš-li si dovolit ten přepych, hádej se o tom textu s druhými, vždycky ukáží další aspekt, už jen proto, že jsme lidé různě obdarovaní.

    Jsem moooc ráda, že ti to takto vyšlo. BTW: u nás by ti to stačilo na super jedničku (a víš, že já zbytečně nechválím, takže můžeš být opravdu hrdý, jak se to povedlo). Přirozeně, hodně ještě záleží na tom, jak to sedlo do tvého společenství, ale to vždy ukáže a prověří čas. Tady je vidět, že jsi udělal opravdu vše, aby znělo Boží slovo.

    Darina

    PS: Pokud bude takto skvělých věcí víc, třeba tě pozveme jako putujícího kazatele :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wow, děkuju moc :) Příprava byla pro mě hodně velkým přínosem a určitě se k tomu podobenství ještě vrátím, protože skutečně existuje mnoho pohledů a každý má co do sebe. Svoje další kázání chci dělat minimálně do stejné hloubky jako toto, protože to je obohacení nejen pro mě, ale i pro ostatní. Moc díky za všechny tipy i zpětnou vazbu, vážím si toho! Ať Ti Pán moc žehná ;)

      Vymazat
  3. Výborný rozbor Dejve. Moc se mi líbil! Šel jsi v něm hodně do hloubky a to je skvělé.

    OdpovědětVymazat