Rozměníte mi 100 dolarů za 2 stovky?

Masaryčka, stánek s rychlým občerstvením, smažený hermelín, cca 18h, chladno. Ve chvíli, kdy si uklízím peněženku a přebírám jídlo z ruky prodavačky, ze strany ke mně promlouvá žena kolem třicítky:

"Dobrý den, rozměníte mi 100 dolarů za 2 stovky?"

Překvapen odpovídám: "Já ale nemám dolary."
"Né dolary, ale koruny," durdí se a ukazuje mi jakýsi černobílý papírek s číslem 100.
Trochu zmaten pravím: "Já ale nemám na rozměnění, zkuste to třeba tady ve stánku. Nejsem banka."
Žena se letmo podívala do stánku a pak bez rozloučení zdrhla.

Zakousl jsem se do smažáku a divil jsem se, co to mělo znamenat. "Sto dolarů za dvě stovky? Není to divný? Kolik může mít dolar kurz - kolem dvacky zhruba, tak by po mně měla chtít dva tisíce, ne? A navíc dolary jsou zelené, ten její papírek spíš vypadal jako z nějaké společenské hry..."

Nejspíš to byla podvodnice. Cestou k vlaku jsem děkoval Bohu, že, ač jsem byl nevyspalý a otupělý, ochránil mě.

Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst. Zdravý úsudek on pro upřímné chová, štítem je pro ty, kdo žijí poctivě. Drží stráž nad stezkami práva, ochraňuje cestu spravedlivých svých (Bible, Přísloví 2,6-8).