V Tobě ztracený

Zveš mě k sobě na hostinu,

kde je voda živá,

zavlažuješ mou pustinu,

když po sobě plivám.

Jsem Ti vděčnej za Tvou lásku, že smím s Tebou bejt.

Odpouštíš, když vydám hlásku, že jsem hroznej šmejd.

Nechci furt o vodu škemrat,

chci i dávat pít!

Nechci už bejt líná lemra,

chci na sobě dřít!

Jsem Ti vděčnej za Tvou lásku, že smím s Tebou bejt.

Odpouštíš, když vydám hlásku, že jsem hroznej šmejd.

Nechci tě už trápit, Králi,

čisti srdce mý.

Ať jsou moje ideály

v Tobě ztracený!

Jsem Ti vděčnej za Tvou lásku, že smím s Tebou bejt.

Odpouštíš, když vydám hlásku, že jsem hroznej šmejd.