středa 19. listopadu 2014

Fňuk, fňuk, fňuk, fňuk

V srdci mi studí jak noha v dešti,
když směle kráčí v děravý botě.
Neúspěch prudí, drží mě v kleštích,
smutkem mě vláčí, no to mě potěš...

Fňuk, fňuk, fňuk, fňuk,
fňuk, fňuk, fňuk, fňuk.

Fakt mě to prudí, že tolik fňukám,
jsem přece křesťan, proč nejsem happy?
Slovy, co studí, i smutkem pukám...
„Dejve, už přestaň fňukat nad střepy!“

Fňuk, fňuk, fňuk, fňuk,
fňuk, fňuk, fňuk, fňuk.

V děravý botě fusekle smrdí
a vlažný srdce dál dělá ťuk, ťuk.
Předu jak kotě, když Bůh mi tvrdí:
„Nebuď už zdrcen, zničíme fňuk, fňuk!

Fňuk, fňuk, fňuk, fňuk,
zničíme fňuk, fňuk!“



Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. (Bible, Římanům 12,15-17)

2 komentáře:

  1. Je normální, že je člověk někdy smutný, křesťani přece nejsou žádní supermani. Ale naštěstí můžeme hledat útěchu u Ježíše.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Luthien, máš naprostou pravdu. Díky za koment! :)

      Vymazat