sobota 3. srpna 2013

Lotův příběh

Dobrý začátek

Počátek Lotova příběhu se nachází v Knize počátků (Genesis) v 11. kapitole. Poté, co Hospodin rozehnal lidi od Bábelské věže po celé zemi, zaměřuje Bible pozornost na jediný lidský rod, ze kterého dal povstat Božímu národu a z něj pochází i náš Mesiáš. Od 27. verše čteme, že Abram byl synem Teracha a Abramův bratr Háran zplodil Lota. Všichni žili v Kaldejském Uru, starověkém městě, jež se pyšnilo chrámem zasvěceným bohu měsíce Sín.

Jednoho dne se však přihodila smutná událost. Lotův otec Háran nečekaně zemřel. To muselo mladého Lota hluboce zasáhnout. O Lotově matce Bible mlčí...

Poté, co se Abram oženil se Sáraj, rozhodl se Terach, Lotův dědeček, odejít z Uru do kenaanské země. Cestou se však usadili v Cháranu (v. 31). Ze Skutků 7,2-4 se dozvídáme, že Bůh povolal Abrama ještě před tím, než do Cháranu přišli:
A Štěpán začal mluvit: "Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu, a řekl mu: 'Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.' A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete. ...“ Sk 7,2-4
Nevíme, zda se Terach se svou rodinou rozhodl odejít na základě Božího zjevení se Abramovi, či k tomu měl nějaký jiný důvod (například politické nepokoje – útok Elamitů; zmiňuje to Novotný). V každém případě ten odchod do neznáma prokazoval velkou víru v Hospodina, kterého předtím Terach, Abram ani Lot neznali. Terach i Abram byli pro Lota velmi dobrými příklady víry. Dnešním jazykem bychom mohli říci, že Lot pocházel z hluboce věřící rodiny. Můžeme i předpokládat, že následná smrt Teracha mohla prohloubit Lotův vztah s Abramem i Bohem.

Špatné rozhodnutí?

Když společně přišli z Cháranu do kenaanské země, Abramovi se ukázal Hospodin. Uzavřel s Abramem smlouvu, slíbil mu zemi, potomky i požehnání. Hned nato však v zemi nastal hlad, proto Abram na Boží pokyn odešel do Egypta. Tam se stal zámožným, a Lot také, protože byl s ním. Vrátili se zpět do Negebu, kde Abram postavil Hospodinu oltář a vzýval tam jeho jméno. Co se dělo dále? Podívejme se do Gn 13,5-7a:
Také Lot, který putoval s Abramem, měl brav a skot i stany. Země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu, a jejich jmění bylo tak značné, že nemohli sídlit pohromadě. Proto došlo k rozepři mezi pastýři stáda Abramova a pastýři stáda Lotova. Gn 13,5-7a
Abramovi a Lotovi pastýři se kvůli nedostatku místa hádali, a tak Abram Lotovi navrhl, aby se od sebe oddělili. Když se Lot rozhlédl, aby si vybral, jakým směrem půjde, určitě měl smíšené pocity. Na jednu stranu se mu velmi líbila úrodná země na východě, která mu připomínala pobyt v Egyptě, na druhou stranu si uvědomoval, že už nebude mít po boku svého strýčka Abrama. Lot už vyrostl a přišel čas postavit se na vlastní nohy. A rozhodně na tom nebyl špatně. Byl to mladý, bohatý muž pocházející z věřící rodiny. A nyní stál před důležitým rozhodnutím.

A co by měl dělat opravdový věřící před každým zásadním rozhodnutím? Neměl by v první řadě zjistit, co na to říká Bůh? Hledal Lot Boží vůli? Z textu se spíše zdá, že se nechal unést vidinou bohatství a pohodlného života v úrodné zemi (Gn 13,10-11). Nečteme, že by se modlil. Dokonce ani nevíme, jestli mu Abram dával poslední rady na rozloučenou. Dočítáme se však, že Lot „stanoval až u Sodomy“ a že „sodomští muži byli před Hospodinem velice zlí a hříšní“.

Pokud už měl Lot rodinu, tímto svým rozhodnutím ji vystavil nebezpečí, protože „špatná společnost kazí dobré mravy“ (1K 15,33). Zdá se, že Lot byl ve svém rozhodnutí krátkozraký, díval se jen na povrchní věci, které vypadaly hezky. Hospodin však viděl to zlo.
Hospodin však Samuelovi řekl: "Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce." 1S 16,7

Boží milosrdenství

Zachráněn Abramem

Lot se usadil v Sodomě a zřejmě doufal, že se bude mít dobře. Nicméně co se nestalo – rozpoutala se válka, čtyři králové proti pěti. Mezi těmi pěti – prohrávajícími králi – byl i ten sodomský. Vítězové pobrali válečnou kořist a dokonce zajali Lota s celým jeho jměním. Naštěstí (nebo spíše díky Bohu) se o tom Abram dozvěděl od jednoho uprchlíka a začal jednat. Vzal si s sebou 318 mužů a Lota osvobodil. A co se stalo pak?

Lot se musel znovu rozhodnout, zda zůstane s Abramem, či se vrátí do Sodomy. Vybral si Sodomu, město hříchu. Proč? Copak v tom neviděl jasnou Boží milost, že ho Bůh skrze Abrama zachránil ze zajetí? Je těžké to posoudit.

Zachráněn anděly

Mezitím Hospodin uzavřel s Abramem smlouvu obřízky a změnil mu jméno na Abraham. Poté se Abraham dozvěděl o Božím úmyslu zničit Sodomu a začal se za město přimlouvat. Bůh jeho žádosti vyhověl – nezničí město, pokud tam najde alespoň deset spravedlivých.

Dva Boží andělé přišli do Sodomy za Lotem, aby ho zachránili od Božího hněvu. Dozvídáme se, že Lot „seděl v sodomské bráně“ (Gn 19,1). Byl to tedy městský úředník a měl proto společenské a materiální výhody. Možná tohle byl důvod, proč se Lotovi v Sodomě tak líbilo... Lot přijal Boží posly s pohostinností a přemluvil je, aby přenocovali v jeho domě. Obyvatelé Sodomy si však všimli, že má Lot návštěvu, a tak obklíčili dům. Chtěli Lotovy hosty sexuálně zneužít. Lot je však prosí, aby nedělali nic zlého a místo 2 cizinců nabízí těm zvrhlíkům své dvě dcery, které byly panny. Není snad toto důkaz, že Lot už byl dost zkažený? Proč ale Bůh Lota znovu zachraňuje? Neměl by Lot správně zahynout spolu s ostatními Sodomity? V čem byl Lot jiný?

Sodomští však Lotovu nabídku odmítli a rozhodli se vyrazit dveře domu. Ti dva andělé je však oslepili, a tak nemohli najít vchod. Potom andělé řekli Lotovi:
„Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“ Gn 19,12-13
Ze Sodomy do Sóaru
Lot tedy oslovil své budoucí zetě, ale ti se mu vysmáli. Když vyšla jitřenka, poslové naléhali na Lota, aby vzal rychle svou ženu, dvě dcery a odešli, protože zkáza města se už blížila. Co však udělal Lot? Váhal. Nechtělo se mu opustit město. Poslové ho tam klidně mohli nechat. Ale oni ho chytili za ruku, stejně tak i jeho ženu a dcery, a vyvedli je z města. „Uteč, jde ti o život,“ naléhavě řekli poslové Lotovi, „neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul (Gn 19,17).“ Lot však nesouhlasil. Nechtěl jít na horu, ale chtěl se usadit v nedalekém městě Sóaru, zřejmě aby nepřišel o pohodlí, na které byl zvyklý. Je podivuhodné, že mu to poslové dovolili.
Když slunce vycházelo, Lot vešel do Sóaru a Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru oheň a síru (v. 24). Zničil všechny obyvatele měst i vše, co rostlo ze země. Lotova žena však neposlechla příkaz poslů a ohlédla se. V tu chvíli se proměnila v solný sloup. I když její nohy byly na cestě do Sóaru, její srdce bylo pořád v Sodomě. Proto se ohlédla. Pán Ježíš v Lukášově evangeliu (Lk 17,32) varuje věřící, aby si vzpomněli na Lotovu ženu, když se příliš zabývají věcmi tohoto světa. Vybízí je k bdělosti a k očekávání jeho příchodu.

Ochrana jeho potomstva

Po zničení Sodomy a Gomory Lot odešel ze Sóaru, protože se tam bál usadit. Proč najednou takový obrat? Vždyť do Sóaru přece chtěl. Možná se při pohledu na oheň a síru padající na Sodomu začal bát, že by Bůh mohl zničit i Sóar. To však nevíme. Lot se rozhodl odejít ze Sóaru, vystoupil na horu a usadil se v jeskyni se svými dcerami. Lotovy dcery si uvědomily, že jejich otec už je starý a pokud se nevdají, zůstanou nezajištěné. A protože se v jejich okolí žádný nápadník nenacházel, rozhodli se opít svého otce a pak se s ním vyspali. Obě otěhotněly. Prvorozená dcera porodila syna Moába a ta mladší syna Ben-amí. Oba tito synové se stali praotci pohanských národů (Moábců a Amónovců).

V Dt 2,9.19 čteme, že Hospodin zakázal Izraelcům při dobývání zaslíbené země zaútočit na Moábce a Amónovce, protože to jsou potomci Lota.
Tu mi Hospodin řekl: „Nedotírej na Moába a nedráždi ho k válce, neboť z jeho země ti nedám do vlastnictví nic. Ar jsem dal do vlastnictví synům Lotovým.“ Dt 2,9
„...a přibližuješ se k Amónovcům. Nedotírej na ně a nedráždi je, neboť ze země Amónovců ti nedám do vlastnictví nic. Dal jsem ji do vlastnictví synům Lotovým.“ Dt 2,19
Z těchto veršů je zřejmé, že Hospodin projevoval milosrdenství i Lotovým potomkům, kteří dokonce pocházeli z krvesmilstva. Čím si to Lot zasloužil?

Naše rozhodnutí

A čím jsme si Boží přízeň zasloužili my? Nijak. Bůh nás usmířil sám se sebou v Kristu.
Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. Ef 2,8-10
Milost je nezasloužená Boží přízeň. Lot si ji nezasloužil, ale Bůh ho neustále zachraňoval. Nesl si však i důsledky za svá rozhodnutí. Proto je důležité dbát na to, abychom se v zásadních věcech ptali Boha na jeho názor. Pán Ježíš říká: Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání. (J 14,15)

Zdánlivý rozpor?

Miloval Lot Boha? Zachovával Lot Boží přikázání, která byla dána Mojžíšovi mnoho let po Lotově smrti? Z vyprávění Genesis to spíše vypadá, že Lot hledal vlastní prospěch. Jak si pak ale vysvětlíme slova apoštola Petra, který o Lotovi tvrdí, že byl v Božích spravedlivý a trápil se nad hříchem kolem sebe?
Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům. Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků. Dokud ten spravedlivý přebýval mezi nimi, trápilo jeho spravedlivou duši, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky. Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu; 2Pt 2,6-9
Jak tento zdánlivý rozpor v Lotově životě vysvětlíme?





Související články (všechny z mé dílny)

Žádné komentáře:

Okomentovat