Auto chcípá a já ne!

Auto chcípá a já ne!
Auto chcípá a já ne!
Auto chcípá a já ne!
Ne, to není přehnané!

Zahraju vám na kytaře,
že si vozím zadek ve svý káře.
Ač je to prvotřídní Octavia jednička,
občas mi chcípne - toť známá písnička!

Nesouhra nohou, ruk
je často zdrojem muk.
Je to jak v životě,
hovno na kapotě.

Auto si chcípá, chcípá
a řidiči kolem zuby skřípaj.
Auto si chcípá, chcípá
a nadávky kolem mě lítaj
a klaksony troubí - tadáda - prostě paráda!

Někdy se cítím jako chcíplotina,
přemýšlím, čípak je to vina...
Že by zas nesouhra srdce, hlavy, ruk?
Říkám si: Chlape, nejsi už malej kluk...

Na pedálech nohy,
od Boha mám vlohy,
Bůh je navigace,
čas už nechci ztrácet!

Občas já chcípám, chcípám,
uá, jsem na káry.
Bůh mě furt vítá, vítá,
odpuštění a famfáry.
Radostná naděje - tadáda - prostě paráda!

Radostná naděje v autorádiu,
že mě Bůh promění, pak teprv jízdu zažiju!
Vrata nebes rozrazím s nohou na pedále,
s radostí, že život nekončí ve finále!

Auto chcípá a já ne!
Auto chcípá a já ne!
Auto chcípá a já ne!
Ne, to není přehnané!

Já to nevzdám, nevzdám,
otočit klíčkem, motor zas běží.
Já to nevzdám, nevzdám,
znovu se zvednu, můj kouč je Ježíš!
Radostná naděje - tadáda - prostě paráda!

Je mi tě líto!

Píseň o tom, co rozhodně neříkat nezadaným...

Nazdar Dejve!
Ty ještě nemáš babu?
Ó, bejbe,
dám ti jednu radu.

Dejve, já vím,
ty babu ještě nemáš!
Vždyť je to tím,
že prostě blbě hledáš!

Posílám ti odkaz na seznamku,
najdeš tam fňuknu nebo s prckem mamku!

Je mi tě líto, 
upřímnou soustrast,
Dejve, nebuď pořád sám!
Nejsi jelito,
v Bohu máš svou slast,
tip na holku ti dám,
chceš?

Parkovací místa jsou jako ženy:
nejlepší zabraný, zbytek pro invalidy.
Co když máš hřích zakořeněný?
Co když ho máš a nejsou to kydy?

Jednou se oženíš, najdeš svou drahou,
Bůh pro tě připravil tu holku pravou!
Musíš jen dozrát, na sobě pracovat
a za tůty rady mi stále děkovat!

Poslal jsem ti odkaz na seznamku,
najdeš tam pro oči tuze dobrou mňamku!

Je mi tě líto, 
upřímnou soustrast,
Dejve, nebuď pořád sám!
Nejsi jelito,
v Bohu máš svou slast,
tip na holku ti dám,
chceš?
Neváhej než
budeš mít pleš!

Rady zkušeného ďábla: "Nejdřív kostel, potom postel!"

Na mém funfiction blogu "Rady zkušeného ďábla" se těší na vaši pozornost nový článek inspirovaný tématem týdne "Tak už se rozhodni":

"Nejdřív kostel, potom postel!"

Kdybych byl Bůh

Kdybych byl Bůh, dávalo by smysl tvořit lidi,
co mě mají za nesmysl a jen vlastní prospěch vidí?
Kdybych byl Bůh, chtěl bych z lidí mít jen loutky
a nedovolit jim mít vlastní choutky?
Kdybych byl Bůh, jakou bych měl z toho radost
nedat lidem možnost říci: "A dost!"?

Kdybych byl Bůh a měl moc neomezenou,
bránil bych lidem, ať za ďáblem se neženou?
Kdybych byl Bůh a nezávislý na stvoření,
trápil bych se z lidských slov, že Bůh není?
Kdybych byl Bůh a miloval bych všechny lidi,
co bych dělal, ať mou lásku všichni vidí?

Kdybych byl Bůh a člověkem se stal,
kdo z lidí by mě následoval?
Kdybych byl Bůh a člověk s nadějí,
trápil bych se, proč mě mnozí nechtějí?
Kdybych byl Bůh a děťátko v jesličkách,
slavný bych byl jen ve vánočních písničkách?

Komáre, komáre!

Komáre, komáre,
do cimry mi vlítneš,
budeš mít na mále,
lokneš si a chcípneš!

V létě má každej rád
když může klidně spát
s oknem nastevřeným
spánkem spokojeným.

Co to ale svědí ráno?
Noha, krk i ruka!
Co to, co to - už vím, ano!
Komár smíchy puká!

Komáre, komáre,
do cimry mi vlítneš,
budeš mít na mále,
lokneš si a chcípneš!

Na stropě se krčí ten
komáří hnusák.
Když jsem si snil svůj sen,
rval do mě sosák!

Opíjel se celou noc
a teď je na káry.
Poučil se, doufám, dost,
zahraju mu fanfáry:

Komáre, komáre,
do cimry mi vlítneš,
budeš mít na mále,
lokneš si a chcípneš!

Mezi kapkami deště

Mezi
kapkami deště
svírá
mě jako kleště
pocit,
co kdybych náhle
procit?

Jsou
ve snech kapky deště
tvou
inkarnací ještě?

Chytáš mě za srdce, múzo má milá,
v bdění i snění radost chci v žilách.

Rady zkušeného ďábla: Má ďábel právo na chybu?

Na mém funfiction blogu "Rady zkušeného ďábla" se těší na vaši pozornost nový článek inspirovaný tématem týdne "Právo na chybu":

Má ďábel právo na chybu?

Nevěřící Tomáš

Raduješ se, Kaifáši,
že už je s ním ámen?
Že už bludy neroznáší?
Spad' ze srdce kámen?

Vadilo ti jeho božství?
Z císaře máš strach?
Otázek máš stále množství?
Co tvůj další tah?

Já jsem taky pochyboval,
teď jsem do něj cvok.
Vzkříšený mi ukazoval
propíchnutý bok.

On zapálil v mém srdci svíci,
chceš to taky, Kaifáši?
Už nejsem Tomáš nevěřící,
důvěřuji Mesiáši!

Ouha, ouha

Ouha, ouha, zas mě balí touha
zvrácená, chtíčem zdobená.

Pouhá, pouhá chvilka stačí
a srdce k ní se stáčí,
stud jde pryč a zvědavost vítězí!

Láká mě svými kecy:
"Lepší než Bůh je přeci
myšlenky chlípné nechat plout.
Je velké Boží odpuštění,
pomodlíš se a hřích není,
srdce tedy nechej (s)prostě žhnout!"

Nekonzistentní v argumentech:
se mnou chce být a hlavně pšššt!
Chce, abych visel na jejích rtech
a svědomí řekl kššš-á!

Proč zrovna já?

Pročpak já mám být obětí
jejího sexy objetí?

Tajemství zbožnosti
je Pán Ježíš ve mně,
posílám touhy těla
do touhy po Bohu.
Dík Jeho milosti
už nezacházím jemně
s touhou, co mi vždy chtěla
zatemnit oblohu!

Ouha, ouha, už je mrtvá touha
zvrácená, chtíčem zdobená...