Chtěl bych znát způsob, jak vyjít s lidmi všemi,
nějaký návod či postup osvědčený.
Zároveň nechci být nemastný, neslaný
a vlastní svědomí nemít upatlaný.
Mít vlastní názor a vážit si oponenta,
když se mnou nesouhlasí, nemít ho za dementa.
Chtěl bych si vážit víc partnera v diskusi,
doma, v církvi, v hospodě i v práci na schůzi.
Umím se usmívat, když se mnou nesouhlasí,
s člověkem bez důvěry bavím se o počasí.
A když s někým milým zajdu na hlubinu,
nerad bych ho ranil, když mluvím narovinu.
Ale kámoši spolu mají mluvit otevřeně,
jako rovnej s rovným, ne jak pán a štěně.
Chtěl bych si vážit víc partnera v diskusi,
doma, v církvi, v hospodě i v práci na schůzi.
Smutno je mi, když je snaha hodit vinu na druhého,
zodpovědnost prchne, když to přejde do tuhého.
Proč je problém přiznat chybu, zvláště když jsme chlapi?
A když hryže svědomí, řešení je to jít zapít?
Nechci tady poučovat, ale smutno mi je,
že se tváříš jako kámoš a koušeš jak zmije.
Chtěl bych si vážit víc partnera v diskusi,
doma, v církvi, v hospodě i v práci na schůzi.
Nebezpečná témata: víra, politika,
vyzbrojený argumenty jen tak z boje neutíká.
V závěru se shodnou na tom, že se neshodli,
páč hledání řešení nepřináší pohodlí.
Stavět mosty lepší je než stavět hráze,
odpouštění lepší je než špínu házet.
Chtěl bych si vážit víc partnera v diskusi,
doma, v církvi, v hospodě i v práci na schůzi.