Pomoz mi nezpychnout

Někdy se
cítím tak plytký
a přiznat se to stydím.
V nitru svém
zalít chci kytky,
Tvé světlo ať zas vidí.

Ať opět rozkvete má duše,
už nechci cítit se tak suše!

Duchovní disciplíny
jsou boty, kterými k Tobě kráčím.
Vím, jsou celé od špíny,
Tobě však upřímné srdce stačí!

Pomoz mi nezpychnout
v blahobytu, co od Tebe mám!
Nechci Ti uniknout
s vírou, že na vše stačím sám!

Jsem Ti vděčný, chci být s Tebou
v časech dobrých i zlých!
Jsem Ti vděčný, vem mě s sebou
do hlubin, kde slyším Tvůj smích!

Sláva, už je fuč!

Sláva, už je fuč!
Zvedal mi furt žluč!
Svými řečmi, s mládeží
spřádal v sboru puč.

Komu si Bůh stěžuje?

Kdyby Adam s Evou hada snědli
a nevěřili jeho lžím,
které věci by je k hříchu svedly
od Boha a za tím zlým?

Touha poznat zakázané
v lidech skučí odjakživa,
porušovat, co je psané,
pak se ožrat z vína, z piva.

Jen co se člověk narodí,
za pár let je fuč zase,
majetek si hromadí,
chce si žíti jak prase.

Jak prase v žitě
ve svým bytě,
nebo v domě,
či na stromě?
Co je komu, kurňa, do mě?!

***

Dítě křičí, čurá, kaká,
drzé mládí školu fláká.
Stařík smutní, hůlkou klepe,
jak to všechno dřív šlo lépe.

Mladý muž, co vydělává,
snaží se být cool a fit,
s jednou ženou věrně spává
- kéž by to byl dnešní hit!

Singles touží po manželství
a manželé z něj touží pryč...
Křesťan střídá společenství
a Bibli má jako bič!

Který kněz nemluví plytce,
víno žije, víno káže?
Proč mě mají za pokrytce,
když se moje srdce táže?

***

Věřící i nevěřící,
každý člověk zraňuje.
Někdy to je na palici...
Komu si Bůh stěžuje?