středa 8. října 2014

„Zmizelá“ - manželská satira s příchutí kriminálního psychothrilleru

Před pěti dny jsem byl s kamarádem v kině na filmu Zmizelá a pořád ve mně tenhle snímek doznívá. To se mi už dlouho u žádného filmu nestalo! Čím je tento film speciální a proč byste na něj měli jít?



 I když ještě nemám zkušenosti s manželstvím, četl jsem několik knih a slyšel několik přednášek o tom, jaké kroky vedou ke stabilitě vztahu. Navíc se přátelím s několika několikaletými manželskými páry, jejichž věrnost a láska jsou pro mě skvělým příkladem toho, jaké manželství chci jednou mít! Samozřejmě „znám“ i „nepříkladná“ manželství, přičemž sám pocházím z rozbité rodiny a mám za sebou několik rozchodů. Díky těmto faktům mě film velmi oslovil svým pravdivým popisem „typických“ situací v manželství – ve filmu se setkáme například s vyprcháním zamilovanosti, sebeprosazováním na úkor druhého, s podezříváním z nevěry, s nudou... 

Děj filmu je popisován ze dvou úhlu pohledu, manžela Nicka a manželky Amy, a to tak, že se často prolíná přítomnost s minulostí (pátrání po Amy a zápisky z Amyina deníku). Tímto způsobem je divák udržován v neustálém napětí a v průběhu filmu je nucen přehodnocovat své sympatie k hlavním hrdinům. 

Samozřejmě, že obě hlavní postavy nejsou morálně černobílé. O to těžší to mají vyšetřovatelé, když se pokoušejí vyřešit hlavní zápletku – záhadné zmizení Amy, přičemž pořád není jisté, kdo je viník a kdo oběť. 

Hlavní poselství filmu by se dalo shrnout takto (a klidně se mnou v komentářích polemizujte): Lidi, važte si svého manželství, důvěřujte si, odpouštějte si navzájem a nenechejte (se) sebou manipulovat. 

A proč ještě stojí za to film vidět? „Zmizelá“ je natočena podle stejnojmenného románu od Gillian Flynn, který jsem sice nečetl, ale prý se šušká, že by mohl být snímek nominován na Oscara v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář. Díky této více než dobré předloze plné nečekaných zvratů, černého humoru, akce i napětí, díky skvělé režii Davida Finchera a, v neposlední řadě, díky přesvědčivým hereckým výkonům (a to nejen hlavních hrdinů), čeká na diváka výtečný filmový zážitek. Ano, setkáme se tam sice i s drsnými scénami, které slabší povahy asi těžko rozdýchají, ale podle mě tam mají své místo, protože podtrhují celou pointu.

Snad nejvíce mě oslovil radikální způsob, kterým se Amy rozhodla v závěru filmu danou situaci řešit. Protože má však film otevřený konec, happyend není vůbec jistý a záleží na každém z nás, jestli film ukončí jako Válku Roseových, nebo jako Noční rande

A jak „Zmizelá“ zapůsobila na vás?

Žádné komentáře:

Okomentovat