Kdybych byl Bůh

Kdybych byl Bůh, dávalo by smysl tvořit lidi,
co mě mají za nesmysl a jen vlastní prospěch vidí?
Kdybych byl Bůh, chtěl bych z lidí mít jen loutky
a nedovolit jim mít vlastní choutky?
Kdybych byl Bůh, jakou bych měl z toho radost
nedat lidem možnost říci: "A dost!"?

Kdybych byl Bůh a měl moc neomezenou,
bránil bych lidem, ať za ďáblem se neženou?
Kdybych byl Bůh a nezávislý na stvoření,
trápil bych se z lidských slov, že Bůh není?
Kdybych byl Bůh a miloval bych všechny lidi,
co bych dělal, ať mou lásku všichni vidí?

Kdybych byl Bůh a člověkem se stal,
kdo z lidí by mě následoval?
Kdybych byl Bůh a člověk s nadějí,
trápil bych se, proč mě mnozí nechtějí?
Kdybych byl Bůh a děťátko v jesličkách,
slavný bych byl jen ve vánočních písničkách?

Komáre, komáre!

Komáre, komáre,
do cimry mi vlítneš,
budeš mít na mále,
lokneš si a chcípneš!

V létě má každej rád
když může klidně spát
s oknem nastevřeným
spánkem spokojeným.

Co to ale svědí ráno?
Noha, krk i ruka!
Co to, co to - už vím, ano!
Komár smíchy puká!

Komáre, komáre,
do cimry mi vlítneš,
budeš mít na mále,
lokneš si a chcípneš!

Na stropě se krčí ten
komáří hnusák.
Když jsem si snil svůj sen,
rval do mě sosák!

Opíjel se celou noc
a teď je na káry.
Poučil se, doufám, dost,
zahraju mu fanfáry:

Komáre, komáre,
do cimry mi vlítneš,
budeš mít na mále,
lokneš si a chcípneš!

Mezi kapkami deště

Mezi
kapkami deště
svírá
mě jako kleště
pocit,
co kdybych náhle
procit?

Jsou
ve snech kapky deště
tvou
inkarnací ještě?

Chytáš mě za srdce, múzo má milá,
v bdění i snění radost chci v žilách.

Rady zkušeného ďábla: Má ďábel právo na chybu?

Na mém funfiction blogu "Rady zkušeného ďábla" se těší na vaši pozornost nový článek inspirovaný tématem týdne "Právo na chybu":

Má ďábel právo na chybu?

Nevěřící Tomáš

Raduješ se, Kaifáši,
že už je s ním ámen?
Že už bludy neroznáší?
Spad' ze srdce kámen?

Vadilo ti jeho božství?
Z císaře máš strach?
Otázek máš stále množství?
Co tvůj další tah?

Já jsem taky pochyboval,
teď jsem do něj cvok.
Vzkříšený mi ukazoval
propíchnutý bok.

On zapálil v mém srdci svíci,
chceš to taky, Kaifáši?
Už nejsem Tomáš nevěřící,
důvěřuji Mesiáši!

Ouha, ouha

Ouha, ouha, zas mě balí touha
zvrácená, chtíčem zdobená.

Pouhá, pouhá chvilka stačí
a srdce k ní se stáčí,
stud jde pryč a zvědavost vítězí!

Láká mě svými kecy:
"Lepší než Bůh je přeci
myšlenky chlípné nechat plout.
Je velké Boží odpuštění,
pomodlíš se a hřích není,
srdce tedy nechej (s)prostě žhnout!"

Nekonzistentní v argumentech:
se mnou chce být a hlavně pšššt!
Chce, abych visel na jejích rtech
a svědomí řekl kššš-á!

Proč zrovna já?

Pročpak já mám být obětí
jejího sexy objetí?

Tajemství zbožnosti
je Pán Ježíš ve mně,
posílám touhy těla
do touhy po Bohu.
Dík Jeho milosti
už nezacházím jemně
s touhou, co mi vždy chtěla
zatemnit oblohu!

Ouha, ouha, už je mrtvá touha
zvrácená, chtíčem zdobená...

Nemít ho za dementa

Chtěl bych znát způsob, jak vyjít s lidmi všemi,
nějaký návod či postup osvědčený.
Zároveň nechci být nemastný, neslaný
a vlastní svědomí nemít upatlaný.
Mít vlastní názor a vážit si oponenta,
když se mnou nesouhlasí, nemít ho za dementa.
Chtěl bych si vážit víc partnera v diskusi,
doma, v církvi, v hospodě i v práci na schůzi.

Umím se usmívat, když se mnou nesouhlasí,
s člověkem bez důvěry bavím se o počasí.
A když s někým milým zajdu na hlubinu,
nerad bych ho ranil, když mluvím narovinu.
Ale kámoši spolu mají mluvit otevřeně,
jako rovnej s rovným, ne jak pán a štěně.
Chtěl bych si vážit víc partnera v diskusi,
doma, v církvi, v hospodě i v práci na schůzi.

Smutno je mi, když je snaha hodit vinu na druhého,
zodpovědnost prchne, když to přejde do tuhého.
Proč je problém přiznat chybu, zvláště když jsme chlapi?
A když hryže svědomí, řešení je to jít zapít?
Nechci tady poučovat, ale smutno mi je,
že se tváříš jako kámoš a koušeš jak zmije.
Chtěl bych si vážit víc partnera v diskusi,
doma, v církvi, v hospodě i v práci na schůzi.

Nebezpečná témata: víra, politika,
vyzbrojený argumenty jen tak z boje neutíká.
V závěru se shodnou na tom, že se neshodli,
páč hledání řešení nepřináší pohodlí.
Stavět mosty lepší je než stavět hráze,
odpouštění lepší je než špínu házet.
Chtěl bych si vážit víc partnera v diskusi,
doma, v církvi, v hospodě i v práci na schůzi.

Ahoj Bože

Ahoj Bože, jak se máš?
Jsem rád, že se ptáš.
Co Ti radost dělá?
Modlitba, když je smělá.
A jak se Ti daří?
Když vidím pokání, radostí pařím!

Jsi můj Bůh, co se raduje,
když činím pokání.
V srdci mi tancuješ
a splíny vyháníš.
Jsi můj Bůh, co mi rozumí,
co novou sílu dá,
co povzbudit mě vždy umí,
když se často ptám.

Ahoj Bože, mám Tě rád!
Vždy o Tebe budu dbát.
S Tebou mi nic neschází!
Životem Tě provázím.
Pomoz mi Tě předat dál!
Svého Ducha jsem Ti dal.

Jsi můj Bůh, vděčný jsem,
že Tě můžu znát.
Stal ses mým kompasem,
kráčím s Tebou rád!
Jsi můj Bůh, úžasný,
tají se mi dech!
Pravdivý, překrásný,
obdiv mám na rtech!

Žárovka

Víš, kolik písničkářů je třeba k výměně žárovky?
- Dva. Jeden vymění žárovku a druhej složí písničku o tom, jak ta stará žárovka dobře svítila.

Žárovka

Žárovko, jsi jednoduché zařízení

k přeměně elektrické energie na světlo.

Žárovko, jako ty už žádná není,

něco v mém srdci vůči tobě rozkvetlo.

Jsi žárovka!

Svítilas jen pro mě v pokoji.

Jsi žárovka,

už tě nejde píchnout ke zdroji!

Je to prostě tak, no,

že ti prasklo vlákno!

Žárovko má milá,

kéž bys zas svítila,

kéž bys zasvítila!

Žárovko, rád vzpomínám na ty chvíle,

kdy zahnala jsi černou tmu v plné síle.

Žárovko, díky tobě moh' jsem psávat básně,

už tu nejsi, chtěl jsem ti říct: Svítila jsi krásně!

Jsi žárovka!

Svítilas jen pro mě v pokoji.

Jsi žárovka,

už tě nejde píchnout ke zdroji!

Je to prostě tak, no,

že ti prasklo vlákno!

Žárovko má milá,

kéž bys zas svítila,

kéž bys zasvítila!

Žárovko, jaký odkaz po sobě tu necháš?

Že když po tmě spěcháš, pak bolestí hekáš?

Žárovko, zná to asi každý človíček,

že když chodí ve tmě, ukopne si malíček!

Jsi žárovka!

Svítilas jen pro mě v pokoji.

Jsi žárovka,

už tě nejde píchnout ke zdroji!

Je to prostě tak, no,

že ti prasklo vlákno!

Žárovko má milá,

kéž bys zas svítila,

kéž bys zasvítila!

Nechápu

Můj drahý Bože,
miluju tě!
Jsme občas na nože,
když zraňuju tě.

Ty mě neodmítáš,
chceš se mnou být.
Chápavě mě vítáš,
když chci odpustit.

Nechápu proč odpouštíš mi,
když stále padám do tmy.
Láska tvá mě odzbrojuje,
náruč tvá pro mě tu je!

Toužím odpouštět
tak jako ty.
Křivdy vypouštět
do modlitby.

Často mě štvou lidi
a někdy i já.
Když za tebou se pídím,
mám v očích liják.

Nechápu proč odpouštíš mi,
když stále padám do tmy.
Láska tvá mě odzbrojuje,
náruč tvá pro mě tu je!

Odpouštění je
rozhodnutí,
které odpouštět
znovu nutí.

Nejlepším příkladem
pro mě jsi ty.
Stal ses mi pokladem,
máš mé city!

Nechápu proč odpouštíš mi,
když stále padám do tmy.
Láska tvá mě odzbrojuje,
náruč tvá pro mě tu je!