neděle 3. března 2013

O trávení

Ó, trávení! Povedlo se mi napsat do svého profilu v pravém sloupci tohoto blogu, že rád trávím jídlo i čas s lidmi. Začalo mi to vrtat hlavou, a tak se teď chci se svými myšlenkami svěřit. Snad z toho nebudete otrávení!

Správná životospráva se prý pozná podle stolice. Nikoliv však podle sedátka, ale podle... (však víte). Vlastně on i ten záchod je sedátko, protože většinou se na něm sedí. To je všem jasné a není nutné to dál rozvádět. Musím se vám však s něčím svěřit. Když mi bylo dvanáct měsíců, měl jsem ucpaný dvanáctník. To znamená, že co se mělo vyloučit spodem, šlo opačným směrem. Musel jsem proto na operaci a mám na břiše dvanáctistehovou památku. Bylo tedy nutné s tím otravovat doktory a je otázka, nakolik celá tato patálie otravovala rodiče. Jsem ale Bohu vděčný, že se operace povedla, protože jinak bych tady nebyl... V pubertě jsem se dozvěděl, že bych nemohl být kosmonautem, jelikož ti prý nesmí mít žádnou jizvu. Tehdy jsem však snil o tom, že budu mašinfíra, takže mě to moc neotrávilo. Ale to jen tak na okraj.

Z vlastních zkušeností jsem došel k závěru, že občas musím strávit (zpracovat) čas, který jsem před tím trávil s lidmi. V případě příjemného setkání následuje příjemné trávení (např. hezké vzpomínky, udržování kontaktů...) a těšení se na další společné trávení. Vrchol příjemného trávení nastává tehdy, když skupina lidí spolu tráví čas trávením společného, již snězeného, jídla. A pak tento zážitek každý z účastníků ještě stráví sám doma (blažený pocit, fotky, zjištění přírůstku na váze...). To je příjemné trávení.

Žel, nastává i taková varianta, kdy mi nějaký člověk leží v žaludku a ne a ne se ho zbavit. Určitě se vám to taky někdy stalo. Hněv stoupá jako rtuť teploměru, jako zlatý jackpot Sportky, a člověk má sto chutí danému jedinci zakroutit krkem. Pokud je tento hněv neřešený, podporuje to stres, jehož důsledkem prý může být špatné trávení.

Jsem přesvědčen o tom, že řešení špatného trávení existuje. Když totiž člověk kašle na Boha, netráví s ním čas, většinou se vztahy kazí a člověk má zažívací potíže, protože mu trvalý hněv, neodpuštění a pýcha leží v žaludku. Všechno je to vlastně o životním stylu - když žijeme zdravě, nesmrdíme! To koresponduje s poslední slokou mé písně Sprchuju se strašně rád:

Čistota je jistota
voňavého života.
S Bohem žít a čistý být,
nechci smrdět, nechci hnít!

Chci tím říci, že život s Bohem zvyšuje pravděpodobnost, že budeme mít příjemné trávení (po všech stránkách). Nicméně z příkladu Jóba a dalších Božích služebníků víme, že život s Bohem sice není procházka růžovým sadem, ale vždycky platí, že Bůh je jen na modlitbu daleko a je ochoten pomoci, když mu chceme naslouchat.

To je povzbuzením i pro mě, protože se mi někdy stává, že nad svým hněvem nechávám zapadnout slunce... A pak jsem z toho otrávený. Ale Pán Ježíš je skvělý "protijed". A proto mám trávení s lidmi rád.

6 komentářů:

  1. To jsem tedy ráda, že operace dopadla dobře a Ty jsi tu s námi! Díky Bohu.;)

    Je úžasné, jak vtipnou formou dokážeš pojat téma Trávení.

    Já ráda trávím čas s přáteli a rodinou a ještě k tomu s dobrým jídlem.:)

    Ano, také se osobně setkávám s případy, kdy mi nějaký člověk leží v žaludku, ale snažím se ho co nejrychleji odložit k Bohu. Pro jeho vlastní dobro. A pro mé taky, přeci jenom, takový člověk může vážit i pěkných pár kilo a to je potom tíha... A já se ráda vznáším k Bohu a se 70 kg navíc v žaludku to moc nejde.;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Přesně tak, děkuji za vtipné doplnění! ;) Odpuštění je zásadní věc, protože když neodpouštíme lidem, ani Pán nám neodpustí...

      Vymazat
  2. Priznavam, ze ma nadchli prve riadky. "O traveni". Automaticky som cital "otraveni". Cakal som aj nieco o jedoch a podobne. Neprislo k tomu, ale ta idea lezi "v zaludku". Ked Ti totiz niekto lezi v zaludku, tak s nim nemusis aspon "travit" mozes ho rovno "otravit".

    No ale to asi odporuje Tvojmu mysleniu. Predist motlidbou otraveniu, otravovaniu a traveniu som este neskusal, ale pevne verim, ze to - ako kazda meditacia - vedie k pozitivnym vysledkom. Musim sa este vela ucit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za zajímavý postřeh. Obávám se však, že stoprocentně předejít modlitbou tomu, aby mě (nebo Tebe) kdokoliv naštval, nelze. Ale může se to časem zlepšovat, když zůstaneme vytrvalí. Nikdy však nesmí dojít k tomu, abychom se spoléhali víc na vlastní síly než na Boží milost a spoléhání se na Něj. Bůh je ten, kdo nám dává sílu milovat druhé, když ho o to prosíme. Věřím, že se Bohu nelíbí prázdné náboženské úkony (např. meditování bez opravdové touhy po Bohu), ale zkoumá naše srdce. To jen tak pro doplnění. Mám naději, že Tvé meditace jsou upřímné! :)

      Vymazat
  3. Ahoj, hned na úvod řeknu, že nejsem členem žádné církve a už ani nikdy nebudu. Mám svůj určitý náhled na život, filosofii i náboženství. A ačkoli většinu křesťanských blogů fakt nemusím, tento Tvůj mě něčím zaujal, i když v podstatě ještě přesně ani nevím čím. Prostě něčím. Tento konkrétní článek je obzvláště výborný. Myslím si, že tu nejsem naposledy. Díky za sdílení Tvých názorů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, jsem moc rád, že tě můj blog neotrávil, ale zaujal a dokonce jsi tu nechal komentář! Díky!

      Asi víš, co se říká - nikdy neříkej nikdy... ;)

      Vymazat