neděle 3. března 2013

Proč se křesťané před jídlem modlí?

Chtěl bych se pochlubit, že jsem dostal jedničku za úvahu do předmětu Biblická teologie modlitby! Téma úvahy je v nadpisu článku a na konci si můžete přečíst slovní hodnocení :) A docela mě zajímá, jak vnímáte modlitbu před jídlem vy? Ať už z pozice křesťana či nekřesťana. Klidně v komentáři vyjádřete svůj souhlas/nesouhlas. Ještě zbývá podotknout, že pro psaní úvahy jsem směl používat jen vlastní hlavu, žádné další zdroje.


A nyní se můžete pustit do čtení:


Modlíte se před jídlem? U křesťanů bývá zvykem, že se před jídlem modlívají. Proč to dělají? Existuje pro to nějaký příkaz v Bibli? I když v této úvaze smím používat jen vlastní hlavu, pokusím se vzpomenout si na nějaké biblické verše. Z praxe jsem vypozoroval rozličné formy modliteb před jídlem – nad nimi se chci také zamyslet. Bez povšimnutí rovněž nezůstanou různé motivy a reakce okolí na modlitby před jídlem. A v závěru se pokusím shrnout důvody, proč by se křesťan před jídlem modlit měl či nikoliv.

Apoštol Pavel v některém svém listu nabádá čtenáře, aby za všechno vzdávali díky. Konstatuje, že když se hladovec pomodlí za jídlo, které by mohlo být klidně obětované modlám (aniž by o tom jedlík věděl), Pán daný pokrm očistí. Ruší však toto konstatování závěr z Jeruzalémského koncilu a slova v Pavlových listech, kde jsou věřící z pohanů nabádáni, aby svým jídlem nebyli pohoršením pro své židovské bratry? Pokud by totiž mesiánští Židé věřili, že modlitbou se každé jídlo očistí (a nemusí být nutně obětované modlám), neměli by mít problém jíst jídla, která nejsou košer. Proč se potom tímto Pavel zabývá i ve svých listech? Odpověď na tuto otázku bych musel hledat v dalších zdrojích, což je pro tuto práci nepřípustné, proto ji nechávám otevřenou. Ještě mě napadá souvislost s modlitbou za jídlo a Ježíšovým výrokem „...a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane.“ Je platnost tohoto výroku nutně podmíněna modlitbou za jídlo, nebo by mě Pán zachránil i tehdy, když bych se před nevědomým požitím otráveného jídla zapomněl pomodlit? Toť otázka! Určitě si však nemyslím, že by modlitba za jídlo sama o sobě fungovala jako nějaké zaklínadlo, které by nutilo Boha dodržovat jeho slova.

Tím se dostávám k otázce motivů. Kdyby výše zmíněný verš spolehlivě popisoval zaklínadlo, mohl bych si pěkně vydělávat – před zraky diváků bych si do jídla nalil jed, pomodlil bych se a pak bych tu pochoutku snědl. Tím, že by se mi nic nestalo, bych pozorovatele ohromil a třeba by mi hodili nějaký peníz! Pro zvýšení efektu představení bych mohl dát ochutnat nějakému dobrovolníkovi... Ačkoliv zní tento příklad absurdně a bystrého čtenáře Bible jistě napadají verše o tom, že nemáme pokoušet Pána, nestává se nám (byť i jen „občas“) to, že se před jídlem modlíme jen naoko, aby si ostatní, kdo o nás ví, že jsme křesťané, nepomysleli, jací jsme to nevděčníci? Jsem přesvědčen o tom, že tak jako se může pro nás stát frází například Modlitba Páně nebo text nějakého chvalozpěvu, stejným způsobem nemusíme myslet upřímně svou modlitbu za jídlo, ať už ji pronášíme v libovolné formě.

Z křesťanských táborů si pamatuji, že jsme za jídlo často děkovali formou písně: „Díky za tuhle chvíli, díky za plný stůl! Díky, chválu ti vzdává lid tvůj. Díky, krásně to voní, díky, mňam, to si dám! Díky za vše, co dáváš z lásky k nám. Mňam! Mňam! Mňam!“ Nikdy jsem se neodvážil zpívat tuto píseň, dokonce se i „jen“ hlasitě modlit před svými nevěřícími spolužáky. Spíše mi šlo o to, aby si nevšimli, že se modlím. Bál jsem se totiž toho, že se mi budou vyptávat, posmívat... Proto jsem se modlil „v duchu“, v myšlenkách. Nevím, jak by obstála má odpověď na otázku: „Dejve, to mi řekni, když seš ten křesťan, proč se nemodlíš před jídlem?“ - „No, víš, já se modlím, ale potichu, v duchu...“ Nejspíš by si udělali závěr, že se za svou víru stydím, a proto asi nebude moc žhavá... V současnosti se snažím modlit před jídlem, ať už kolem sedí věřící či nevěřící, tak, že skloním hlavu, zavřu oči a tiše se pomodlím. Případné otázky sousedů vnímám jako skvělou příležitost říct víc o své víře. Ale popravdě – málokdy se zeptají (stejně jako když na mě vidí tričko s nápisem „Jsem křesťan, zeptej se mě proč“). A jsme zas u těch motivů...

Když bych to měl celé shrnout – myslím si, že modlitba před jídlem je projevem vděčnosti Bohu. Jídlo totiž není samozřejmé (mnoho lidí na světě nemá co jíst), a proto je vděčnost Bohu za jídlo na místě. Vděčnost Bohu by tedy měla být hlavním motivem pro modlitbu za jídlo (vděčnost kuchařkám zpravidla vyjadřujeme poděkováním, případně spropitným). A na Bohu je, co pak bude následovat – očištění jídla od jedů či otázky okolních jedlíků...

Také si myslím, že Bohu dělají radost modlitby za přípravu i konzumaci duchovního pokrmu, ať už se jedná o osobní ztišení, tvorbu vlastních kázání či modlitbu za lidi, co vyučují – doma, v církvi či na biblické škole.

Slovní hodnocení učitele
(pro zvětšení klikni na obrázek)

1 komentář:

  1. Tak nevím, jak moc to je obvyklé mezi ostatními křesťany a kolik z nich se jich modlí každý den před každým jídlem. Já jsem tento zvyk nikdy nevzala za svůj; někdy se i vícekrát během dne modlím a vyjadřuju vděčnost (v duchu), ale nemám zvyk pravidelného modlení před jídlem. Ano, někdy v duchu poděkuji buď před nebo po jídle. Ale modlitby nahlas před každým jídlem jsem zažívala jenom na křesťanských táborech - možná že právě odtud si tento zvyk odnesli ti, kdo to pravidelně praktikují?

    OdpovědětVymazat