Vlk v rouše beránčím vyje, nebečí,
dík jeho tesákům ovce moc brečí.
Dříve byl beránek, ztvrdlo mu srdce,
po jeho vytí je snad každý zdrcen.
Když vyje na měsíc, prý slouží Bohu,
ovečkám dolomí zraněnou nohu.
Ovečky ochotně vlnu na jeho šat
dávají, i když on chová se jako kat.
Z bodláku stane se úrodná vinice?
Z tesáků útěcha Božího šlechtice?
Z pokrytce beránek se špetkou pokory?
Ano, když opustí zlou cestu bačkory!
Prosím o nějaké dovysvětlení. Je zde mnoho myšlenek. Líbí se mi pokus, zveršovat teologickou otázku vlka v ovčím rouše, ale dost to nesedí. Pravdou vždy zůstane, že vlk je vlk a ovce či beran ač se zašpiní, odřou nebo se vzdají stáda, cokoliv zlého provedou, vždy patřili, patří a budou patřit do ovčince. Vlk nikdy nezabečí. Zdá se mi proto tato báseň dost matoucí. Předem Děkuji :)
OdpovědětVymazatNo, nejde jen o teologickou otázku, ale spíše o vyjádření zoufalství ovečky, která se stala obětí lidského pastýře, jemuž ztvrdlo srdce (= stal se z něj vlk)...
OdpovědětVymazatJinak si nemyslím, že platí kalvinistický výrok "jednou spasen, navždy spasen"... ;)
Zajímavé :) díky ještě jednou za dovysvětlení.
OdpovědětVymazatOmlouvám se, asi to bylo z mé strany špatně podané, ano jestliže budou stát o to být spaseni, pravý pastýř je najde a přivede zpět do ovčince.