Nádraží
Sedím na židli v obýváku, který se promění v nádraží bez dalších lidí. Sedím tam na lavičce jen já a On. Pozorujeme vlaky, jak přijíždí, zastaví a pak začnou zvát, abych do některého z nich nastoupil a nechal se unášet. Někdy je to tak silné vábení, že neodolám a nastoupím. Někdy stihnu vystoupit před rozjetím vlaku, někdy ne. Každopádně na konečné vždy na mě čeká On a pokud chci, vezme mě zpět na to naše nádraží. Ihned, nepotřebujeme zpáteční spoj. Oba víme, že cílem je nechat všechny vlaky odjet a počkat si na klid, na prázdné nádraží. Jen já a On. Zklidnění.
Nádraží je rozdělené do několika nástupišť podle kategorií vlaků, které na ně přijíždějí:
- Nástupiště Otevřené rány
- pro všechny vlaky obsahující nevyřešená zranění, zklamání, neodpuštění, staré křivdy...
- Nástupiště Zahojené jizvy
- pro všechny vlaky obsahující zahojená zranění a často i humorný nadhled a životní lekce
- Nástupiště Nedokončené úkoly
- pro všechny vlaky obsahující nedokončené úkoly v různých oblastech života
- Nástupiště Naleštěná bída
- pro všechny vlaky obsahující pokoušení od démonů, velmi agresivní a nutkavé lákání k nastoupení
- Nástupiště 9 a 3/4
- zviditelní se, pokud na ostatních nástupištích není žádný vlak
Táborák
Zviditelnění nástupiště 9 a 3/4 je samo o sobě velmi radostná a uspokojující událost, která by se dala snadno zneužít k sobeckému duchovnímu požitkářství, kdyby se mnou nebyl On a naše společná zkušenost s táborákem, ke kterému se chceme celou dobu dostat.
Podobně jako Lucinka projde skříní do Narnie, proběhnu já s Ním skrz zeď Nástupiště 9 a 3/4 do klidné a temné letní noci v bezpečné přírodě.
Před námi je táborákový oheň, co vypadá jako hořící keř z knihy Exodus. Kolem ohně jsou prázdné lavičky. Světlo z ohně příjemně hřeje zvenčí i zevnitř, z mého srdce. Je to Duch svatý, který je v tom ohni i ve vzkříšeném Ježíši sedícím vedle mě. Důvěrné obecenství s Boží Trojicí. Opékáme buřty a užíváme si praskání ohně.
Dívá se mi láskyplně do tváře. Dívám se mu vděčně do tváře. Jeho světlo a láska, jeho blízkost, mě uklidňují a posilňují do období, až se vrátíme od táboráku do obýváku a do "všedního života" plného různých výzev. Někdy je moje hlava rozdvojená jako hlava profesora Quirrella. Voldemort ve mně jsou nevyznané hříchy, veškerá nečistota, která neobstojí v Boží svaté blízkosti. Pohled do Ježíšovy tváře mě očistí, když mu vyznávám své hříchy. Voldemort je pryč.
Jsem jen s Ježíšem. Nemusím nic říkat. Mlčíme a víme, že jsme na stejné vlně. Spokojení, šťastní.
Rádi se spolu přesouváme v čase do konkrétních (biblických) příběhů, kde jsme jednak pozorovatelé dění, jednak se i zkoušíme vcítit do jednotlivých postav a zjistit, zda se tam neskrývá něco nového pro mě k poučení. S postavami si i povídáme. Často je to legrační.
Potom přijde svatá nespokojenost. Starý dobrý TODO list, který je třeba "promodlit". Vedle Ježíše je nebeská bezedná pokladnice, ze které u táboráku požehnáme každého, za kterého se začneme modlit. Dotyčný člověk (nebo lidé) se zjeví na vedlejší lavičce a přijímají Boží dary z pokladnice do svých životů. Vidím, jak se proměňuje jejich situace k lepšímu. Jsem vděčný, že Ježíš je tak úžasný Bůh, kterému nikdo není lhostejný. Ani na mě nezapomíná se svým požehnáním.
Plný radosti, vděčnosti a pokoje si opět uvědomuji, že sedím na židli v obývajícím pokoji. Posilněn. Uklidněn. Vyzbrojen. A natěšen na další setkání s Ním u táboráku.
