Pozor, pozor. Chystám se sdílet své čerstvě nabité dojmy z knížky, díky které se mi prohloubil a občerstvil osobní čas s Bohem. Modlitba. Rozjímání. Kontemplace. Různá slova pro stejný zážitek.
Následující čtení však není pro každého. Pokud jsi křesťan, co se pohoršuje např. nad Parabiblí, Harry Potterem nebo Letopismi Narnie, raději nečti dál. Nebo čti, ale dobře ti tak :)
Nádraží
Sedím na židli v obýváku, který se promění v nádraží bez dalších lidí. Sedím tam na lavičce jen já a On. Pozorujeme vlaky, jak přijíždí, zastaví a pak začnou zvát, abych do některého z nich nastoupil a nechal se unášet. Někdy je to tak silné vábení, že neodolám a nastoupím. Někdy stihnu vystoupit před rozjetím vlaku, někdy ne. Každopádně na konečné vždy na mě čeká On a pokud chci, vezme mě zpět na to naše nádraží. Ihned, nepotřebujeme zpáteční spoj. Oba víme, že cílem je nechat všechny vlaky odjet a počkat si na klid, na prázdné nádraží. Jen já a On. Zklidnění.
Nádraží je rozdělené do několika nástupišť podle kategorií vlaků, které na ně přijíždějí:
- Nástupiště Otevřené rány
- pro všechny vlaky obsahující nevyřešená zranění, zklamání, neodpuštění, staré křivdy...
- Nástupiště Zahojené jizvy
- pro všechny vlaky obsahující zahojená zranění a často i humorný nadhled a životní lekce
- Nástupiště Naleštěná bída
- pro všechny vlaky obsahující pokoušení od démonů, velmi agresivní a nutkavé lákání k nastoupení
- Nástupiště 9 a 3/4
- zviditelní se, pokud na ostatních nástupištích není žádný vlak
Táborák
Zviditelnění nástupiště 9 a 3/4 je samo o sobě velmi radostná a uspokojující událost, která by se dala snadno zneužít k sobeckému duchovnímu požitkářství, kdyby se mnou nebyl On a naše společná zkušenost s táborákem, ke kterému se chceme celou dobu dostat.
Podobně jako Lucinka projde skříní do Narnie, proběhnu já s Ním skrz zeď Nástupiště 9 a 3/4 do klidné a temné letní noci v bezpečné přírodě.
Před námi je táborákový oheň, co vypadá jako hořící keř z knihy Exodus. Kolem ohně jsou prázdné lavičky. Světlo z ohně příjemně hřeje zvenčí i zevnitř, z mého srdce. Je to Duch svatý, který je v tom ohni i ve vzkříšeném Ježíši sedícím vedle mě. Důvěrné obecenství s Boží Trojicí. Opékáme buřty a užíváme si praskání ohně.
Dívá se mi láskyplně do tváře. Dívám se mu vděčně do tváře. Jeho světlo a láska, jeho blízkost, mě uklidňují a posilňují do období, až se vrátíme od táboráku do obýváku a do "všedního života" plného různých výzev. Někdy je moje hlava rozdvojená jako hlava profesora Quirrella. Voldemort ve mně jsou nevyznané hříchy, veškerá nečistota, která neobstojí v Boží svaté blízkosti. Pohled do Ježíšovy tváře mě očistí, když mu vyznávám své hříchy. Voldemort je pryč.
Jsem jen s Ježíšem. Nemusím nic říkat. Mlčíme a víme, že jsme na stejné vlně. Spokojení, šťastní.
Rádi se spolu přesouváme v čase do konkrétních (biblických) příběhů, kde jsme jednak pozorovatelé dění, jednak se i zkoušíme vcítit do jednotlivých postav a zjistit, zda se tam neskrývá něco nového pro mě k poučení. S postavami si i povídáme. Často je to legrační.
Potom přijde svatá nespokojenost. Starý dobrý TODO list, který je třeba "promodlit". Vedle Ježíše je nebeská bezedná pokladnice, ze které u táboráku požehnáme každého, za kterého se začneme modlit. Dotyčný člověk (nebo lidé) se zjeví na vedlejší lavičce a přijímají Boží dary z pokladnice do svých životů. Vidím, jak se proměňuje jejich situace k lepšímu. Jsem vděčný, že Ježíš je tak úžasný Bůh, kterému nikdo není lhostejný. Ani na mě nezapomíná se svým požehnáním.
Plný radosti, vděčnosti a pokoje si opět uvědomuji, že sedím na židli v obývajícím pokoji. Posilněn. Uklidněn. Vyzbrojen. A natěšen na další setkání s Ním u táboráku.
