Proč jsem vlastně křesťan?

Protože jsem vděčný Bohu, co pro mě udělal a dělá. Mám ho rád. A mám rád i lidi v církvi, kteří ho mají také rádi. A vlastně mám rád všechny lidi, podobně jako mám rád všechny krásné písničky. Protože každý člověk je umělecké dílo Stvořitele - jediného pravého Boha, který je "rychlý k naslouchání a pomalý k hněvu".

A proč jsem vlastně křesťan, a ne třeba žid, muslim, hinduista, okultista, jehovista či ateista? Protože jsem poznal Krista. Křesťanství není od slova křest, ale od jména Kristus (= Mesiáš, Pomazaný). Když porovnám Ježíše Krista s ostatními náboženskými vůdci (včetně Richarda Dawkinse za tzv. nové ateisty), Ježíš Kristus jednoznačně vyhrává na plné čáře! Mimochodem, to je také důvod, proč například můj oblíbený bloger Lukáš Lhoťan konvertoval od islámu ke křesťanství (porovnal Ježíše s Mohamedem)...

V čem je tedy křesťanství přitažlivé pro mě? Pokusím se svá zdůvodnění shrnout do 3 hlavních bodů:

• hlava (rozum, logika...)
• srdce (prožívání víry, symbolika...)
• ruce (praktický život, etika...)

Hlava: Křesťanství se nebojí mých kritických otázek

Obrátil jsem se ve 14 letech a letos (2014) je to 14 let, co žiju naplno s Kristem. Za tu dobu jsem se mnohokrát přesvědčil (ale asi nejvíc během studií informatiky a pak i biblické školy), že křesťanství není slepá víra. Asi nejvíce se mi líbí to, že stojí na historických (vědeckých) faktech. Pěknou přednášku na téma "Pohřbila věda Boha?" měl nedávno v Praze na filosofické fakultě John Lennox, profesor matematiky a filosofie vědy. (Na technetu publikovali velmi pěkný rozhovor s přednášejícím: Matematik: Věda a víra nejsou v rozporu. Vědci totiž nerozumí Matyldě.)

Poctivé křesťanské argumenty mě přesvědčují více než námitky nekřesťanů, které ve většině případech popisují křesťanství či Boha tak, jak tomu skuteční křesťané nevěří! Ježíš jako zombík, Bůh jako trapič či alibista, věřící jako křižáci, pedofilové či slabomyslní, Bible jako Mein Kampf... kdyby takové křesťanství skutečně bylo, neměl bych důvod, proč se k němu hlásit.

Křesťanství mi dává smysl, je logické a při jeho promýšlení pořád objevuji hloubku Boží lásky a geniality! Podstatu křesťanství pěkně popisuje následující video:

Srdce: Vděčnost Bohu za jeho skutky a charakter mě vede k uctívání

Jako každý člověk, i já jsem duchovní bytost. Proto mám potřebu někoho (nebo něco) uctívat. Na mém pomyslném trůnu života sedí Ježíš Kristus, přebývá v mém srdci skrze svého Svatého Ducha a já mu dovoluji (i když ne vždy :/ ), aby skrze moje slova i činy působil. Není to úžasné, že všemohoucí Bůh, Stvořitel vesmíru a Pán dějin, se rozhodl přebývat v mém srdci? Mohu s ním komunikovat v modlitbě, v myšlenkách, zpěvem, básněmi... Mluví ke mně skrze Bibli, svědomí, přírodu, umění, jiné lidi... Můžu se mu s čímkoliv svěřit, ve všem mi rozumí a vždy je ochotný pomoci! Který jiný bůh tohle dělá? 

Dává mi sílu odpouštět, uzdravuje zranění v duši, dává mi slova útěchy i pro druhé, zbavuje mě strachu, učí mě dívat se na život z jeho pohledu... I když jsou životní okolnosti těžké, On mi dává radost (!), nezávisle na mojí náladě či pesimistické prognóze budoucnosti (obzvlášť tehdy, když jsem po noční). Každý den se přesvědčuji o tom, že důvěřovat Bohu je cennější než mít na všechno odpovědi. Pevnost víry se prověřuje právě v těžkostech. Waldemar Sardačuk napsal: "Když je nouze nejvyšší, Ježíš je ti nejbližší!" A někdo kdysi prohlásil: "Když ti dojde kafe, Bůh je s tebou!" A já dodávám: Bůh je však víc než automat na kafe! Je to svrchovaný Král. Nic mi tady na zemi nepatří, jsem jen správce. Já můžu dát jen chválu. Vždy se můžu rozhodnout, zda budu na věci nadávat, nebo Bohu děkovat a důvěřovat mu.

Plně se ztotožňuji s následujícím videem o Pánu Ježíši:

Ruce: Ježíš Kristus je můj vzor

Jádrem křesťanské etiky je láska k nepřátelům vyjádřená v tzv. zlatém pravidlu: "Ve všem dělám druhým to, co chci, aby oni dělali mně." Chci upozornit na to, že to není totéž jako "Nedělej druhým to, co nechceš, aby ti dělali oni." Opravdovou lásku totiž nelze předstírat ani schovat. 

Na Pánu Ježíši se mi líbí to, že On trávil čas s hříšníky, s lidmi na pokraji společnosti, ale nehřešil s nimi. A oni ho měli rádi. Problém s ním však měli náboženští představitelé, kteří otrocky dbali na dodržování zákonů, aniž by se zamýšleli nad tím, že pro Boha má větší význam milosrdné chování a úcta než dodržování (často nesmyslných) příkazů a zákazů. Tehdejší náboženské autority ho považovali za rebela...

Shrnutí

Dozvěděli jsme se, že jsem křesťan, protože

• křesťanství se nebojí mých kritických otázek,
• vděčnost Bohu za jeho skutky a charakter mě vede k uctívání,
• Ježíš Kristus je můj vzor.

A co ty? Proč vlastně věříš tomu, čemu věříš?

Těším se na reakce v komentářích, případně na e-mailu: mail2dkucera@gmail.com