pátek 13. listopadu 2026

Linux má má mamá

LINUX MÁ MÁ MAMÁ!

Moje mamá linux má,
Linux Mint na noťásku.
Furt se na něj usmívá
jak slunce na obrázku.

Sleduje v něm grafíky,
jak to sosá procák, RAMku.
Kdo chce mezi profíky,
musí poznat moji mamku!

LINUX MÁ MÁ MAMÁ!

Jako ryba ve vodě
mamá kliká v prohlížeči.
Maily, filmy v pohodě
zvládá, není vůbec v křeči.

Sousedi ji mají rádi,
pomáhá jim s počítačem.
HTML jí nevadí,
na Steamu je také hráčem.

LINUX MÁ MÁ MAMÁ!

Aspoň ta náplast objímá mě

Aspoň ta náplast objímá mě,
náplast po injekci z očkování.
Kdo z lidí v mém splínu myslí na mě?
Koho bych pohoršil svým skuhráním?

Tělo touží po dotyku,
duši hladí písničky.
Objetí, ne erotiku,
nerozfoukat jiskřičky.

Nechci být fňukna, co furt žadoní,
ani úchyl, co přehnaně objímá.
Pro druhou bytost, chci tu být pro ni,
co se s ní raduje i dojímá.

Nejde mi to. Jak se v tom zlepšit?
Kdo je nastydlý, ten dělá hepčí.
Kdo se zná s Bohem, srdce má hebčí.

čtvrtek 12. listopadu 2026

Zamilovaná sprchová

Šampon, bejby, šampon jééé...
na té mojí hlavě!

<><

Zamilovaná sprchová
hlavice se slzami štěstí
těší se na setkání
se šamponem!

Šampon, bejby, šampon jééé...
na té mojí hlavě!

<><

Zamilovaná sprchová
písnička se slzami štěstí
těší se na setkání
se šansonem!

Šanson, bejby, šanson jééé...
v té mojí hlavě!

středa 11. listopadu 2026

Ach, ženy

Ach, ženy. Ach, ženy.
Nejde žít bez nich, nejde žít s nima.
Ach, ženy. Ach, ženy.
Umírat sobě, to je fakt psina.

<><

Umrtvovat hříšné touhy, toť křesťanská ctnost.
Neřešit furt v duši šmouhy a každou blbost.
Proč ten restart trvá dlouho, po rozvodu začít žít?
Ty má stará dobrá touho, proč furt myslí musíš znít?

Ach, ženy. Ach, ženy.
Nejde žít bez nich, nejde žít s nima.
Ach, ženy. Ach, ženy.
Umírat sobě, to je fakt psina.

<><

Rozum chce být sám, srdce pořád váhá.
Lidé, povím vám: Smutná to estráda!
Proč jsem pořád rozpáraný v duši jako hadry?
Chytrolíny pokáraný, milovníky sádry.

Ach, ženy. Ach, ženy.
Nejde žít bez nich, nejde žít s nima.
Ach, ženy. Ach, ženy.
Umírat sobě, to je fakt psina.

<>

Bejby, nech brouka žít, nehledej mu berušku.
On musí začít chtít nepadat furt na držku.
Bejby, nebal brouka, chce být ještě sám.
I když smutně kouká, v oku má furt trám!

Ach, ženy. Ach, ženy.
Nejde žít bez nich, nejde žít s nima.
Ach, ženy. Ach, ženy.
Umírat sobě, to je fakt psina.

sobota 7. listopadu 2026

Když vděčnost a úžas

Když vděčnost a úžas nejsou priorita,
do temnot se propadám.
Ani Hlídač krav to nevychytá,
pam pampa dampa, dam padam.

Když vděčnost a úžas ztrácím ze zřetele,
ďáblovi předávám volant.
I nejbližší přátele poslal bych do zadele
v domnění, že dělaj ze mě vola.

Probuď se, kdo spíš,
bejby, vstaň z mrtvých
a zazáří ti Kristus!

<><

Když vděčnost a úžas naplní zombíka,
rázem se z něho člověk stává.
Najíst se a vyspat a přestat utíkat,
všímat si mraků i jak šimrá tráva.

Když vděčnost a úžas zaplaví zpěváka,
záhrobí v duši mění se v ráj.
Radostí chce se mi mlčet i hulákat,
opustit ďáblovo smradlavou stáj. 

Probuď se, kdo spíš,
bejby, vstaň z mrtvých
a zazáří ti Kristus!

sobota 31. října 2026

Mám rád

Mám rád pizzu Hawai
a dovolené v Česku,
když Columba dávaj
i metelesku blesku.

Mám rád staré PC hry
a z kancionálů písně
a plísňové sýry
a když, lásko, sníš mě.

Mám rád linux a v něm hry na Steamu
a víno po pivu a vošouchy.
A Mango Lassi k Vindalú ostrýmu
a když v deskovkách hraju za padouchy.

Mám rád šachy i jazz, metal i folk,
odpověď "yes" i odpověď "no".
Naftový spalovák dvacet let starý,
kéž by tak líbil se i mojí ... mladý. 

Mám rád samotu i táborákový zpěv,
lepší být sám než snášet hněv.

Církev, ženy, zpěv

Církev, ženy, zpěv,
církev, muži, pivo.
S Kristem jdeme vpřed,
milujeme život! 

<><

Církev, to je parta lidí, která často smrdí hříchem.
Bůh to ale všechno vidí, když si krknem, prdnem, kýchnem.
Objímá nás, přebaluje, jak to každý potřebuje.
Pročišťuje touhy, vztahy, ať jsi z Nýrska nebo z Prahy.

Církev, ženy, zpěv,
církev, muži, pivo.
S Kristem jdeme vpřed,
milujeme život! 

<><

Sůl a světlo ve světě, to je církev česká.
K stolu Páně pozve tě, když ti srdce tleská.
U nás teda to tak bývá, pod metronomem U Máří,
když se ti chce štěstím zpívat a i když se ti nedaří.

Církev, ženy, zpěv,
církev, muži, pivo.
S Kristem jdeme vpřed,
milujeme život! 

<><

Nezahořknu, i když pořád bývaj k tomu příčiny,
když si ňákej zbožnej neřád plete čest a zločiny.
Toužím, aby česká církev byla lidem milá,
Boha ctila a všech lidí vždycky si vážila!

Církev, ženy, zpěv,
církev, muži, pivo.
S Kristem jdeme vpřed,
milujeme život! 

středa 28. října 2026

Stárnu sám

Stárnu sám, stárnu sám,
přátelství je víc než sex.
Stárnu sám, stárnu sám,
nebuď mojí příští ex. 

<><

Na světě už jsem 40 let,
rozvod dostal jsem ke kulatinám.
Do nového vztahu nechce se mi hned,
a co takhle stárnout sám?

Stárnu sám, stárnu sám,
přátelství je víc než sex.
Stárnu sám, stárnu sám,
nebuď mojí příští ex. 

<>

Poustevníkem co kdybych se stal,
v chatrči či v prostém klášteře?
V tichu bych ti, Bože, písně psal,
kochaje se v tvé nádheře?

Stárnu sám, stárnu sám,
modlitba je víc než sex.
Stárnu sám, stárnu sám,
Bože, nebuď mojí příští ex. 

<><

Prázdný byt či klášter s mnichy?
Asi lepší v bytě být.
Ač jsem člověk plachý, tichý,
o babách furt musím snít.

Stárnu sám, stárnu sám,
přátelství je víc než sex.
Stárnu sám, stárnu sám,
nebuď mojí příští ex. 

<><

Co kdybych stal se digitálním nomádem,
cestujícím ajťákem s home office?
V zimě bych pral se s rýmou, v létě s ovádem
a s poselstvím: žít je víc než opít se!

Stárnu sám, stárnu sám,
přátelství je víc než sex.
Stárnu sám, stárnu sám,
nebuď mojí příští ex. 

<><

Bezdětný a rozvedený,
srdcem mě to táhne k Česku.
Nechci mít pochybné ženy,
co jsou pryč rychlostí blesku.

Stárnu sám, stárnu sám,
přátelství je víc než sex.
Stárnu sám, stárnu sám,
nebuď mojí příští ex. 

pondělí 26. října 2026

Bejby, nejsi už moje žena

Bejby, nejsi už moje žena,
jizva v duši je hrob, lezeš z ní jak stín.
Jsi kapitola uzavřená,
tak proč chceš každodenní Halloween?

Bejby, nejsi už moje žena,
zombíci světlo nemaj rádi.
Tvá fotka při úklidu nalezená
s rejpavým nožem bitvu svádí.

Bejby, nejsi už moje žena,
proč nožem páráš zahojené rány?
Tvá fotka právě vyhozená
navždy zavře peklu brány.

Bejby, nejsi už moje žena,
na hrob v duši nesu ti květinu.
Vzpomínka Zombice je přemožena,
velké díky Hospodinu!

neděle 11. října 2026

Bejby, nejsi náplast!

 BEJBY, NEJSI NÁPLAST!

aneb preventivní píseň proti novému zamilování po čerstvém rozchodu

<><

Bejby, nejsi náplast!

Bejby, nejsi náplast na bebí v mojí duši,
nezvu tě na chlast s nadějí, že tě vzruším.
Bejby, nejsi pitíčko, co vysáté letí ze střechy,
vylévám ti srdíčko, dalek vší neplechy!

Bejby, nejsi náplast!

Bejby, Amórových šípů už zasáhlo nás dost,
jsme hledači průsečíků, stavíme k druhým most.
Bejby, oba víme dávno, že Amór vše pokazí,
přátelství je cestou správnou ode dna se odrazit!

Bejby, nejsi náplast!

Bejby, srdce potřebuje nebýt zase ve vztahu,
chtíč zase pikle kuje, jak přeprat moji odvahu.
Bejby, líbí se mi dámy, jsi nejlepší z nich!
V duši čerstvé šrámy, podlehnout by byl hřích!

Bejby, nejsi náplast!

Bejby, nejsi náplast ani ... hřebík do mých ran.
Nechci machrováním se ztrapnit, vždyť se znám.
Bejby, na hraní her je Playstation či Steam,
toužím po přátelství s člověkem spřízněným!

Bejby, nejsi náplast!

sobota 26. září 2026

Těším se na bohoslužbu!

Zdar všem!
Zdar tobě!

I dnes jsme rádi, že Ježíš není v hrobě.

Kyrie eleison,
i já rád tady som.

Gloria, gloria,
v úžasu taky já.

<><

Čteme z Pentateucha,
i tehdy že žila ucha.

Zpíváme žalmíček,
je s námi Panbíček.

Čteme z liebes briefu,
jak porazit pýchu.

Čteme z evangelia:
Hustá dvojka = Ježíš i já.

<><

Aleluja, kázáníčko,
pofoukáno mé bebíčko.

Přímluvy i prosby,
ať zvládáme hrozby.

Přejeme si pokojíček,
vždyť je s námi náš Panbíček.

Za ruce se držíme,
ze srdce se modlíme.

<><

Přijímáme Pána,
vděční, že je s náma
i v nás.
Není větších krás.

Děkujeme, těšíme se,
na budoucnost třeseme se.

Amen.
A ven!

 

úterý 21. července 2026

Adame, kde jsi?

Adame, kde jsi? Adame, kde jsi?
Adame, kde jsi? Zajdem na pivo.
Adame, kde jsi? Adame, kde jsi?
Adame, kde jsi? Proberem život.

Cože, cože, cože, ty mě voláš, Bože?
Cože, cože, cože, fakt mě voláš, Bože?
Cože, cože, cože, furt mě voláš, Bože?

Víš, já jsem strašně stydlivej a hrozně se bojim,
zodpovědnost za průšvihy, tu si neosvojim.
Čert nikdy nespí a tys mi dal ženu,
a ona vlastně může za to, proč tu dělám scénu!

<><

Cože, cože, cože, ty mě voláš, Bože?
Cože, cože, cože, fakt mě voláš, Bože?
Cože, cože, cože, furt mě voláš, Bože?

Adame, kde jsi? Adame, kde jsi?
Adame, kde jsi? Zajdem na pivo.
Adame, kde jsi? Adame, kde jsi?
Adame, kde jsi? Proberem život.

Fakt ti na mně záleží a chceš se mnou pít?
Já se cítím nahej a nechce se mi jít.
Moje pyšný ego se nechce přiznat k vině,
páč může za to ďábel, co tváří se nevinně!

<><

Cože, cože, cože, ty mě voláš, Bože?
Cože, cože, cože, fakt mě voláš, Bože?
Cože, cože, cože, furt mě voláš, Bože?

neděle 5. července 2026

Prej píseň do manželství

Máš pravdu, omlouvám se ti.
Máš pravdu, omlouvám se ti.
Máš pravdu, omlouvám se ti.
Máš pravdu, omlouvám se ti.

Kde bych bez tebe byl?
Hmm, jak ty to děláš?
To by jiná nezvládla.
To by jiná nezvládla.

<><

Posedět a popovídat,
duševně ti porozumět.
Celým svým životem ti vyjadřovat lásku,
vycítit, co potřebuješ.

Kde bych bez tebe byl?
Hmm, jak ty to děláš?
To by jiná nezvládla.
To by jiná nezvládla.

<><

Máš pravdu.

sobota 2. května 2026

V Ježíšovo kůži

Co kdybych šel Prahou v Ježíšovo kůži?
Boží lásku drahou nechtěl bych zúžit
na slušné a roztomilé bytosti,
chci mít rád výbušné, co chtěj mě vykostit.

Vím, že jako křesťan nejsem proto tady,
abych křičel: "Přesťaň a slyš knížecí rady!"
"Obrať se, či shoř!" do mikrofonu řvát...
Smrdím jako tchoř v první řadě já!

Smrdím jako tchoř, upatlán od hříchů,
ten pekelnej Oř rád přiváží Pýchu
a zběsile úpí ódy ďábelské,
abych dál od vody páchnul a zahnal vše nebeské.

<><

V Ježíšovo kůži, veden jeho Duchem,
všechny ženy, muži ať nejsou pro mě vzduchem.
Kéž čistou Boží lásku ke všem lidem mám!
Peklo mě vede na provázku, když lidmi pohrdám!

V Ježíšovo kůži to není jenom o mně,
s druhými se družit nejen v Božím domě.
Nikomu nic necpat, otevřít srdce zjizvený
a v Ježíšovo kůži naslouchat ztrápeným.

V Ježíšovo kůži nebe v srdci vyhrává,
přičichávám k růži, je to píseň voňavá.
Vidíš ji? Cítíš, jak se nás dotýká?
Ochutnejme Ježíše s odvahou ratlíka!

sobota 11. dubna 2026

Bůh je TRANS

...humorně laděný LGBTQ+ friendly song na podporu této komunity v církvích...

...méně kulturních válek, více vzájemného porozumění a lásky...

<>< <>< <><

Bůh je trans, Bůh je trans,
ať jsi Jana nebo Hanz,
Bůh je transcendentní, imanentní,
nad námi i s námi.

<><

Milé dámy, milí páni, co nám pořád brání
přijímat se bez rozdílu podle vzoru Krista?
Milé dámy, milí páni, měl bych jedno přání:
Pro LGBT lidi mít v srdci kousek místa!

<>< 

Bůh je trans, Bůh je trans,
ať jsi Jana nebo Hanz,
Bůh je transcendentní, imanentní,
nad námi i s námi.

<><

Požadavky na svatý život pořád platí,
Ježíš LGBT křesťanům nekouká do gatí.
Zkoumá lidská srdce, ať jsi hetero- či bi-,
líbí se mu, když se ti líbí, co se mu líbí!

<><

Bůh je trans, Bůh je trans,
ať jsi Jana nebo Hanz,
Bůh je transcendentní, imanentní,
nad námi i s námi.

<>< 

Vedle dní a nocí jsou svítání, soumraky,
nebinární lidé do církve patří taky.
V Kristu není žena, muž, Řek ani Žid,
V Kristu jedna identita, co víc můžem mít?

<>< 

Bůh je trans, Bůh je trans,
ať jsi Jana nebo Hanz,
Bůh je transcendentní, imanentní,
nad námi i s námi.

<>< <>< <><

 

sobota 14. března 2026

Oběd a Eucharistie - středobod pracovního a duchovního života

"...tajemství půstu je přesměrovat touhu po jídle do touhy po Bohu..." 

V letošním předvelikonočním postním období je pro mě téma touhy obzvlášť aktuální. Souvisí to s obědem v 11h v pracovních dnech a s Večeří Páně (Eucharistie) ke konci cca hodinové nedělní bohoslužby začínající v 10h.

Společně se žalmistou se moje mysl často přidává ke známému volání touhy po Bohu: 

"Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. "

Časově omezené stravování, při kterém se snažím nejíst od 20h do 11h příštího dne, způsobuje jednak zlepšení pozornosti dlouhodobě, jednak intenzivní hlad po 10h dopoledne. Následné uspokojení ve formě prvního jídla mě hodně potěší.

S Eucharistií má potěšení však další, hlubší rozměr. Přestože se technicky jedná o chléb a víno, prožívám u toho speciální Boží blízkost a vděčnost, že můžu být napojen na Boha a spolu se všemi jeho věrnými oslavovat Kristovo vítězství napříč dějinami i v mém životě.

A v neposlední řadě nedělní oběd v hospodě po bohoslužbě, to je též skvělý zážitek.

Díky Bohu za všechny ty dary.

 

čtvrtek 5. března 2026

Od Otevřených ran k Zahojeným jizvám

 "Otevřené rány infikují, zahojené jizvy inspirují."


Otevřené rány

Na ukazováčku své levé ruky mám jizvu od sekery. Ano, jako čerstvý teenager jsem si málem usekl prst na letním táboře, když jsem štípal třísky tupou sekerou. Před zahojením z té rány tekla krev a nebyl na to pěkný pohled. Ránu mi někdo vyčistil a obvázal. Časem se zahojila a stala se z ní jizva.

Podobně jako se z ošklivé housenky stane krásný motýl.

Podobné je to i s lidskou duší. Když se člověk stane cílem nefyzického útoku agresora (např. verbální agrese výbušného cholerika), vznikne duševní zranění, otevřená rána. Bolí to. Duše krvácí. Emoce mají navrch před rozumem a temnota v nitru se prohlubuje s rostoucí touhou po pomstě a neochotě agresorovi odpustit.

Neochota odpustit je jako když bych tu svou ránu po sekeře neobvázal, ale opakovaně bych se v ní rýpal nožem, abych živil tu bolest a utvrzoval se ve vlastní neschopnosti...

Dlouhodobé neodpouštění je rýpání se v otevřených ranách vlastní duše. Jsou to temná zákoutí nitra, kam cíleně nevpouštíme světlo. Zatuchlé místnosti, kde se dlouho nevětralo. Hroby, ze kterých vylézají zombíci a vyžadují pozornost, dokonce chtějí skrze emoce ovládat celého člověka. A nakazit nenávistí další lidi. Pekelné plameny šlehající z krvácející duše. Hadi na poušti kousající nekajícného hříšníka.

"Lid pak přišel k Mojžíši se slovy: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, ať nás zbaví těch hadů!“ A tak se Mojžíš za lid modlil. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Udělej si jedovatého hada a připevni ho na kůl. Každý, kdo se na něj podívá, bude žít.“ Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na kůl. Když někoho uštkl had a on se podíval na toho bronzového hada, zůstal naživu." 

 

Zahojené jizvy

Na cestě od Otevřených ran k Zahojeným jizvám jsou tři zastávky:
  • odpuštění
  • smíření
  • obnova důvěry


Odpuštění

Odpuštění je nezávislé na tom, zda se agresor omluví. Odpuštění se týká oběti. Je to rozhodnutí nerýpat se v otevřené ráně, ale vyčistit ji a obvázat s nadějí na zahojení. Není to jednoduché. Troufám si tvrdit, že bez Boží pomoci bych nezvládal odpouštět těm, co mi ublížili. Ani sobě, když já někomu ublížím (omylem, nezáměrně). Cíleně zvu do svého zranění Ježíše, který jako světlo září do mých temnot. Jako čerstvý vzduch vyhání všechen smrad z tajných zákoutí mé duše, když mu otevřu bránu svého srdce. Jako Král vesmíru vyhání všechny zombíky z mého nitra.

"Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti, tak musí být vyzdvižen Syn člověka, aby každý, kdo věří v něj, měl věčný život.“ Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. Kdo v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. A toto je ten soud, že světlo přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky byly zlé. Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu."

 

Smíření 

 Když se tedy s Ježíšovou pomocí skrz odpuštění stane z Otevřené rány Zahojená jizva, je důležité udělat další krok směrem ke smíření s agresorem. Je to rozhodnutí nakreslit si v mysli jakousi tlustou čáru za minulostí a nedávat pozornost zombíkům, kteří se rádi skrz myšlenky vlamují do hlavy s nutkavou touhou rýpat se v jizvách a chtějí do srdce zasévat vůči agresorovi zášť, zahořklost, neodpuštění...

 Postoj smíření se projevuje tak, že oběť je ochotna se s agresorem bavit, přestože k němu má minimální nebo žádnou důvěru (kvůli tomu zranění). Samozřejmě, že setkání s agresorem oběť aktivně nemusí vyhledávat, ale když k setkání neplánovaně dojde, není oběť paralyzována útokem nenávistných emocí, ale dokáže se chovat s nadhledem a tedy i rozumně. Má to prostě pod kontrolou a je pánem situace.

Smíření není to samé jako obnova důvěry s agresorem. Agresor dokonce ani nemusí se smířením souhlasit. Smíření se týká primárně oběti, podobně jako odpuštění. Je to rozhodnutí, že ze zahojené jizvy nebudu dělat otevřenou ránu.


Obnova důvěry

Pokud se oběť i agresor rozhodnou ke smíření a ke vzájemné obnově důvěry, je to zajisté obdivuhodné, i když ne vždy možné. Je to proces, zklamaná důvěra se obnovuje dlouho. Každopádně mít v sobě obecně vstřícný postoj k obnově důvěry, když o to druhá strana opravdu stojí, je podle mě lepší než "házet flintu do žita" ve stylu "tenhle člověk se už nezmění".

Vytrvale odolávat pokušení zahořknout je extrémně důležité pro zachování trvalé vnitřní radosti, navzdory vnější drsné realitě života.

středa 4. března 2026

LGBT LGTM

LGBT LGTM, přičemž LGTM = Looks Good To Me.

  • Pokud se mýlím, tak raději ať je mé provinění soucit než tvrdost.
  • Ježíš je jako kofola - když ho miluješ, není proč hřešit.
    • Požadavky na svatý životní styl platí na každého křesťana, včetně z řad LGBTQ+ lidí.

neděle 18. ledna 2026

Od nádraží k táboráku, aneb dechberoucí kontemplace

Nádraží

Sedím na židli v obýváku, který se promění v nádraží bez dalších lidí. Sedím tam na lavičce jen já a On. Pozorujeme vlaky, jak přijíždí, zastaví a pak začnou zvát, abych do některého z nich nastoupil a nechal se unášet. Někdy je to tak silné vábení, že neodolám a nastoupím. Někdy stihnu vystoupit před rozjetím vlaku, někdy ne. Každopádně na konečné vždy na mě čeká On a pokud chci, vezme mě zpět na to naše nádraží. Ihned, nepotřebujeme zpáteční spoj. Oba víme, že cílem je nechat všechny vlaky odjet a počkat si na klid, na prázdné nádraží. Jen já a On. Zklidnění.

Nádraží je rozdělené do několika nástupišť podle kategorií vlaků, které na ně přijíždějí:
  • Nástupiště Otevřené rány 
    • pro všechny vlaky obsahující nevyřešená zranění, zklamání, neodpuštění, staré křivdy...
  • Nástupiště Zahojené jizvy
    • pro všechny vlaky obsahující zahojená zranění a často i humorný nadhled a životní lekce
  • Nástupiště Nedokončené úkoly
    • pro všechny vlaky obsahující nedokončené úkoly v různých oblastech života
  • Nástupiště Naleštěná bída
    • pro všechny vlaky obsahující pokoušení od démonů, velmi agresivní a nutkavé lákání k nastoupení
  • Nástupiště 9 a 3/4 
    • zviditelní se, pokud na ostatních nástupištích není žádný vlak


Táborák

Zviditelnění nástupiště 9 a 3/4 je samo o sobě velmi radostná a uspokojující událost, která by se dala snadno zneužít k sobeckému duchovnímu požitkářství, kdyby se mnou nebyl On a naše společná zkušenost s táborákem, ke kterému se chceme celou dobu dostat.

Podobně jako Lucinka projde skříní do Narnie, proběhnu já s Ním skrz zeď Nástupiště 9 a 3/4 do klidné a temné letní noci v bezpečné přírodě.

Před námi je táborákový oheň, co vypadá jako hořící keř z knihy Exodus. Kolem ohně jsou prázdné lavičky. Světlo z ohně příjemně hřeje zvenčí i zevnitř, z mého srdce. Je to Duch svatý, který je v tom ohni i ve vzkříšeném Ježíši sedícím vedle mě. Důvěrné obecenství s Boží Trojicí. Opékáme buřty a užíváme si praskání ohně.

Dívá se mi láskyplně do tváře. Dívám se mu vděčně do tváře. Jeho světlo a láska, jeho blízkost, mě uklidňují a posilňují do období, až se vrátíme od táboráku do obýváku a do "všedního života" plného různých výzev. Někdy je moje hlava rozdvojená jako hlava profesora Quirrella. Voldemort ve mně jsou nevyznané hříchy, veškerá nečistota, která neobstojí v Boží svaté blízkosti. Pohled do Ježíšovy tváře mě očistí, když mu vyznávám své hříchy. Voldemort je pryč.

Jsem jen s Ježíšem. Nemusím nic říkat. Mlčíme a víme, že jsme na stejné vlně. Spokojení, šťastní.

Rádi se spolu přesouváme v čase do konkrétních (biblických) příběhů, kde jsme jednak pozorovatelé dění, jednak se i zkoušíme vcítit do jednotlivých postav a zjistit, zda se tam neskrývá něco nového pro mě k poučení. S postavami si i povídáme. Často je to legrační.

Potom přijde svatá nespokojenost. Starý dobrý TODO list, který je třeba "promodlit". Vedle Ježíše je nebeská bezedná pokladnice, ze které u táboráku požehnáme každého, za kterého se začneme modlit. Dotyčný člověk (nebo lidé) se zjeví na vedlejší lavičce a přijímají Boží dary z pokladnice do svých životů. Vidím, jak se proměňuje jejich situace k lepšímu. Jsem vděčný, že Ježíš je tak úžasný Bůh, kterému nikdo není lhostejný. Ani na mě nezapomíná se svým požehnáním.

Plný radosti, vděčnosti a pokoje si opět uvědomuji, že sedím na židli v obývajícím pokoji. Posilněn. Uklidněn. Vyzbrojen. A natěšen na další setkání s Ním u táboráku.


sobota 5. července 2025

Skvělý vzor

Pane, děkujeme Ti za Cyrila a Metoděje,
děkujeme Ti, že přinesli slova naděje
našemu národu, našemu jazyku, našemu lidu,
dík Tvému evangeliu nachází duše klidu.

Pane, děkujeme Ti za dar porozumění,
děkujeme Ti, že latinu znát nutné není
ke čtení Bible, ke zpěvu žalmů, k poslechu kněze,
děkujeme Ti, že učíš nás vzájemné něze.

Máme skvělý vzor v Cyrilu a Metoději,
tam, kde světlo chybí, pomoz nám být nadějí!
Máme skvělý vzor v Kristu Ježíši,
kéž jsi v našich srdcích vždy ten Nejvyšší!