V Dejvovo peněžence si hovím už nějaký ten pátek. Nejsem žádný talismánek pro štěstí, ani jedovatá ropucha. Jsem Žabáček KešáCzech! Když mě D@ve kupoval, zaslechl jsem jeho rozhovor s prodavačem, že žabák je celosvětovým symbolem geocachingu, i když v ČR je to spíše ještěrka. Inu, vy Češi musíte být vždy v něčem speciální...
Například se o vás říká, že máte pěkný holky a dobrý pivo. Nebo: „co Čech, to muzikant“. Současný známý muzikant Tomáš Klus to ještě posouvá dál:
„Co Čech, to kverulant,jsem člověk malé země.Věčně mi jede pant,jen činit nechce se mně.“
D@ve si myslí, že je to docela výstižné.
Nicméně ze všeho nejvíc mě těší,že Češi milují hledání keší!No řekněte, nejsem já fešáček,váš Žabáček KešáCzech?
 |
| Žabáček KešáCzech |
Jsem keškopřísně moc rád, že můžu být po boku Dejva (vlastně mě má celého v kapse). Avšak úplně úplně nejvíc mi dělá radost každá nalezená keška, kterou mohu s Dejvem navštívit. Víte, na svých zádech mám vytetovaný luxusní řetězec znaků, který je přitažlivý snad pro všechny lovce pokladů. Třeba se někdy osobně potkám i s Indym Jonesem!
Co se týče mojí víry, tak spolu s Dejvem vyznávám pravou víru geokešerskou. D@ve naši víru shrnul do písně, jejíž text si můžete přečíst. Podstatou naší víry jsou Stvořitelova slova o tom, že si nemáme ukládat poklady na zemi, ale v nebi, kde je neničí rez ani nekradou zloději.
Co bych na sebe ještě mohl kváknout? Jsem zamilovaný do Dejvovy toulavé kočky. Zatím to je platonická láska, viděl jsem ji jen na obrázku:
 |
| Dejvova toulavá kočka |
Pěkná, co? Je stejného živočišného druhu jako já – travelbug. Momentálně se nachází v rakouském Linzu a moc se těším, až doputuje zpět. Snad na ni udělám dobrý dojem!
Myslím, že na úvod je toho mého kvákání až až. V dalších článcích se už podělím o zážitky při hledání pozemských keší.
Kdybyste se mě chtěli na něco zeptat, pište do komentářů, každému moc rád odpovím.
Váš Žabáček KešáCzech
Jo, kvávákní bylo už dost. :) Teď prosím zas něco, co má opravdovou váhu. :)
OdpovědětVymazatProč zlehčuješ víru v Ježíše v nadpisu svého blogu, vlastně...? Aby ses "přiblížil" hledajícím lidem?
Svým blogem rozhodně nechci zlehčovat víru v Pána Ježíše, naopak ji chci prohlubovat - u sebe i u druhých. Myslím, že i Pán Ježíš měl smysl pro humor, trávil čas s hříšníky, ale nehřešil. Já chci skrze svůj blog předávat radost ze vztahu s Bohem, tak jak ji vnímám já - originálním způsobem, nikoliv však rouhavým. Pokud máš pořád dojem, že víru v Pána Ježíše zlehčuji, ukaž mi to prosím v konkrétním článku.
VymazatZ reakcí lidí vnímám, že je moje tvorba zasahuje a celkově přivádí k zamyšlení, případně (ideálně) blíž k Bohu. Obsah je pro mě svatý, ale formu často volím radostnou, pomocí hrátek se slovy, které v mnohých vykouzlí úsměv, někoho to chytne za srdce... :)
Chápu, že ne každý si najde oblibu v geocachingu. Na blogu mám více rubrik, aby si každý mohl vybrat, co ho zaujme :)
Každopádně moc díky za komentář! :)
Moje otázka zněla ale jinak: Proč zlehčuješ víru v Ježíše v nadpisu svého blogu..? Myslím, že o tak vážných věcech, jako je spása, otázky života a smrti se přeci nedá žertovat.. Vím, že převážně mladí lidé mají ke srandičkování a veselosti díky své nezralosti, ještě bezproblémověmu zdraví a bujnosti sklony, protože sranda a veselí je jim vlastní, no ale...s některými věcmi by se asi žertovat nemělo, protože jinak tak trochu pozbývají své váhy. Napadlo Tě to někdy?
VymazatTvoje otázka předpokládá, že v nadpisu blogu zlehčuji víru v Ježíše, a ptáš se mě na důvod. Já však víru v Ježíše nezlehčuji. Jestli Ti to tak připadá, znovu tě žádám, abys mi ukázala konkrétní článek, kde to činím.
VymazatPlně s Tebou souhlasím, že jsou věci, o kterých by se žertovat nemělo, když je beru vážně (spasení, věčný život atd.). Oběť Pána Ježíše je vážná a důležitá věc a rozhodně ji nechci zesměšňovat.
Mám rád hrátky se slovy, přemýšlení a do jisté míry i odlehčení, když se bavíme o víře, aniž bych se choval neuctivě k Bohu, kterému věřím.
Například: Líbí se Ti následující vtip?
Baví se kudlanka nábožná s jetelem:
"Jeteli, proč se nemodlíš?!"
"Nechci být spasen..."
Zesměšnil jsem tím spasení? Určitě ne! Jen tím vtipnou formou ukazuji, jak může být křesťanština zavádějící, mohl bych to použít jako ilustraci toho, že máme mluvit srozumitelně, aby nám nevěřící porozuměli.
Zároveň si nemyslím, že snaha o srozumitelnost vždycky znamená snižování standardů víry. Na příkladu Pána Ježíše vidíme, že trávil čas s hříšníky, s lidmi na pokraji společnosti, kteří si ho zamilovali (Pána Ježíše). Problém s Ježíšem většinou měli náboženští lidé, kteří milovali své chápání víry víc než lidi, se kterými nesouhlasili...
Znám lidi, kteří pod tíhou různých starostí (například zdravotní problémy, nezaměstnanost apod.) nezahořkli, ale naopak, naučili se důvěřovat Bohu a vidí svět humornýma očima (někdy i s černým humorem). Srandičkování tedy může být i projev hluboké zralosti a ochoty povznést se nad problém.
Ale celkově Ti musím dát za pravdu, že když se lehkovážně mluví o Bibli, Bohu apod., vadí mi to. Proto se toho nechci na svém blogu ani ve svém životě dopouštět. Jedna věc je obsah (ten je pro mě svatý) a druhá věc je forma, která může být humorná, ale nikdy by neměla obsah zesměšňovat.
Díky moc za komentáře! :)
Nešlo mi o žádný konkrétní článek, ale čistě o název blogu.
VymazatVtip se mi nelíbí. Možná proto, že už mi není dvacet. :)