Amway smrdí

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...

Telefonát...

Před několika dny mi zvonil telefon s neznámým číslem. Mluvčí se představil jako Miloš. A že má můj kontakt od mého kamaráda Honzy. A že spolu jako rozjíždí internetový obchod a potřebují s tím helpnout. A že jako já jsem podle Honzy šikovnej kluk... A hlavně to bude skvělá možnost si něco přivydělat...

"Hmm. Honzu znám, věří v Boha a vím o něm, že by mu nějaký přivýdělek přišel vhod," začal jsem v duchu uvažovat, zatímco si se mnou Miloš domlouval termín osobního setkání. "Možná o mně Honza řekl, že jsem vystudoval IT a chtějí do začátku svého byznysu nějak poradit, například s návrhem databázového systému pro ten internetový obchod. Uvidíme, jak bych jim mohl pomoct a třeba budu mít možnost svědčit o Pánu Ježíši i Milošovi," honilo se mi dál hlavou.

Domluvili jsme si tedy setkání. Trochu mě překvapilo, proč zrovna v Hotelu Ilf na Budějovické a proč to bude trvat 2 hodiny. "Asi na mě chtějí udělat dojem a mají podrobný plán, se kterým mě chtějí seznámit, případně mi popsat, jak bych jim já mohl být užitečný. Přivýdělek momentálně nepotřebuji, ale rád pomůžu druhým, když to bude v mých silách..." 

Seznámení

Cestou na Budějárnu jsem se modlil, aby mi Pán Ježíš dával ta správná slova a připravil srdce přítomných na Boží slovo.

Poslal jsem Milošovi smsku, že jsem už před hotelem. Ani jsem nestihl zandat mobil do kapsy, když se přede mnou objevil Honza - pozdravil mě a hned také představil právě přicházejícímu Milošovi.

Sedli jsme si do kavárny a já jsem předpokládal, že to na mě vybalí s tím internetovým obchodem. Místo toho jsem se však dozvěděl, že nás čeká přednáška úspěšného podnikatele, která by mi měla dát informace o tom internetovém obchodu. Miloš mluvil obecně a vytrvale se odkazoval na tu přednášku, když mě zajímaly podrobnosti. "Po té přednášce si o tom popovídáme víc," řekl mi.

"No tak jo."

Celé mi to však začalo smrdět. Proč taková tajemnost? Proč se mnou nejednají na rovinu? A proč je to "hlavně pro ty, kdo si hledají přivýdělek", jak mi Miloš sdělil v úvodu setkání?

Cestou do přednáškové místnosti jsem si vzpomněl na jednu dávnou akci "Šmejdů" (to jsem byl ještě na střední škole), kteří pod záminkou návštěvy Hoštic a slibu oběda a dárku mě nalákali do autobusu plného důchodců a pak následovala téměř pětihodinová vymejvárna o tom, že bych si měl pořídit jakési elektrické masážní lehátko s léčivými účinky... "Pane Ježíši, ať to není nic podobného," v duchu jsem se modlil. Tehdy jsem svědčil o Kristu tomu řečníkovi, který tak dlouho a emotivně používal ilustrace i z vlastního života o tom, jak mu to "léčivé" lehátko změnilo život. Jeho poslední věta před tím, než ukončil náš rozhovor, byla: "Jak mě může mít Bůh rád, takovýho hříšníka?" Když pak viděl, že s ním tu kupní smlouvu neuzavřu, naznačil mi, že další lidi čekají... Semínko Božího slova však bylo zaseto a já jsem byl za to Pánu vděčný.

Vymejvárna...

Je fakt, že se sprchuju strašně rád, ale to, co následovalo pak, za příjemné sprchování nemůžu považovat. Hlavní řečník, Milošem i Honzou uznávaný odborník v oboru, se snažil působit vtipně a pokoušel se bořit předsudky publika o tom, co je čeká. Dle častých výbuchů smíchu v sále se mu to docela dařilo. Ne však u mě. 

Jakmile totiž spustil svůj přesvědčivě naučený projev s řečnickými triky, začal jsem mít v duchu silný nepokoj. Bylo to stejné, jako když mě nedávno cestou na vlak ze svatby mých přátel zastavila stará cikánka, která mi říkala něco v tom smyslu, že jsem dobrý člověk. Že vykládá karty a že když jí dám nějaké peníze, bude to pro štěstí. Nedal jsem jí nic a když pak šel okolo pán, řekl mi, abych jí nic nedával, že je to největší zlodějka v Kolíně. 

Řečník argumentoval přesvědčivě a logicky, jeho vtipy fungovaly, ale když jsem se snažil číst "mezi řádky", proniknout za slova a naučený projev, objevil jsem arogantní přístup. Z prezentovaných fakt bylo jasné, že si tento pán vydělává pěkný balík a posluchače motivoval tím, že si mohou také vydělat - tím, že dostanou zaplaceno za to, že udělají reklamu "internetovému obchodu", do kterého různé firmy vkládají své zboží, které je, podle řečníka, levnější než kdekoliv jinde.

Všechno to znělo tak pohádkově jednoduše, až jsem si začal říkat, kde je háček. Kde je ten pověstnej zakopanej pes. To, co mi tu čím dál víc smrdí...

 A pak mi to došlo. Když řečník popisoval celý ten "byznys" jako (cituji): "legální, morálně čistý a blbuvzdorný", vybavil se mi verš z Bible: "Kořenem všeho zla je láska k penězům." 

O co v tom byznyse jde? Napsal jsem si poznámku, že ten, kdo si chce takto přivydělat, si musí kupovat věci z jedné internetové stránky a doporučovat je svým blízkým. 

"Hmm, takže po mně budou chtít, abych otravoval své přátele pochybnými výrobky..." Otravoval - smradlavým jedem byznysu, jehož název nezazněl hned na začátku, ale promyšleně ke konci přednášky, což nepovažuji za morálně čisté, ale smradlavé. Amwayácké.

Rozhovor s řečníkem

Když se řečník zeptal, zda má někdo otázky, přihlásil jsem se a řekl, že ten projekt nepovažuji za morálně čistý. Vysvětlil jsem to rčením "S jídlem roste chuť." Ze začátku sice člověk může mít bohulibou motivaci pomoct lidem kolem sebe, aby si snížili výdaje (na to řečník kladl velký důraz, že tímto byznysem pomáháme hlavně lidem kolem sebe). Ale jakmile zjistí, že to funguje (pokud to skutečně funguje), bude chtít víc a víc peněz, tudíž musí otravovat víc a víc lidí. Ta prvotní motivace se vytratí a nahradí ji sobecká touha namastit si kapsu a zneužít k tomu své přátele, blízké a nakonec i neznámé lidi...

Když jsem pak řečníkovi zacitoval Ježíšova slova o tom, že kořenem všeho zla je láska k penězům, vysmál se mi a prohlásil, že záleží na tom, jak se slova z Bible vykládají! Pak vypustil z úst nějaký obecný výrok (nestihl jsem si ho zaznamenat), se kterým se však dalo souhlasit, čímž se snažil publikum a možná i mě uchlácholit, že to oba myslíme stejně - dobře. I když jsem mu na jeho výrok kývl, všiml si, že s ním pořád nesouhlasím. Zřejmě proto mi ještě před všemi přítomnými nabídl osobní rozhovor u baru. To jsem nečekal, ale nabídku jsem přijal.

Když jsem se mírně rozrušen zvedal z lavice, v řadě přede mnou se ke mně otočil jeden muž zhruba v mém věku a prohlásil, že mám dobré myšlenky, že i on je křesťan a dělá Amway nějakou dobu a nevidí v tom problém. Vzal jsem si jeho jméno s tím, že se zkontaktujeme přes Facebook a pokecáme o tom víc.

"Jak mu to může vonět?!" probleskla mi hlavou myšlenka.

S Milošem a Honzou jsme zamířili k východu z auly, přičemž řečník ke mně přišel a řekl, že počítá s tím naším rozhovorem u baru.

U baru, s cigárem, o Bohu

Miloš mi řekl, že si mám toho osobního pozvání řečníka cenit, protože má v Amway významnou pozici a málokomu se prý naskytne příležitost si s ním osobně popovídat.

"Pane Ježíši, dej mi prosím ta správná slova."

Řečník mě už z dálky vyhlížel. Při pohledu na něj jsem si vzpomněl na Trautenberka z Krkonošských pohádek a na Marcelluse Wallase z Pulp Fiction. Měl jsem smíšené pocity.

Obklopen cigaretovým dýmem (který mimochodem nesnáším, protože smrdí) a svalnatými muži v bílých košilích řečník natáhl svou ruku směrem ke mně a se širokým úsměvem se představil: "Jindřich."

Stisk našich pravic byl krátký a pevný, ne však drtivý. Řekl jsem Jindřichovi své jméno a dívali jsme se navzájem do očí. Jeho pohled na mě působil jako směs tvrdosti a zájmu.

Potáhl z cigarety, vyfoukl kouř do strany a řekl, že ho ta moje otázka zaujala. Zopakoval jsem mu tedy svou námitku shrnutou ve dvou větách:

"S jídlem roste chuť."

"Kořenem všeho zla je láska k penězům."

Nesouhlasil se mnou, že je Amway morálně nečistý. Amway chce pomáhat lidem - prý v tomhle smyslu má v sobě křesťanské myšlenky. Jindřich se mě zeptal, co dělám za práci, aby mi následně ilustroval svůj pohled, že když pacienti musí platit za vyšetření radiofarmaky, která v práci vyrábíme, podle mojí logiky by to mělo být taky nemorální, protože ty pacienty to "otravuje", když za to vyšetření musí platit.

Nesouhlasil jsem. Vůbec mi Jindřichův argument nedává smysl. Pacient totiž dopředu ví, do čeho jde a má jistotu, že dostane to, co chce. Proto je ochoten za to platit. Ale když amwayák získává nové lidi, tak z vlastní zkušenosti (!!!) vím, že používá spoustu reklamních triků, aby oběť ze začátku nevěděla, do čeho jde. A hlavně je amwayák pokoušen dívat se na své kontakty jako na zdroje svých příjmů, i když možná ze začátku s upřímnou touhou jim finančně pomoci.

Alespoň jsme se s Jindřichem shodli v tom, že peníze samy o sobě nejsou zlo, ale jsou nástrojem, který se může používat dobře či špatně. Ale s tvrzením Pána Ježíše, že kořenem všeho zla je láska k penězům, Jindřich nesouhlasil. Zeptal se mě však, jestli jsem křesťan evangelík. On že prý ano. Snaží se žít prakticky - tím, že pomáhá druhým. 

"A kam chodíte do církve?" zeptal jsem se. 

Řekl mi název města a shodou okolností jsem si vzpomněl na jednoho učitele z Biblické školy, který je v tom městě farářem. Na mou následnou otázku, zda ho Jindřich zná, nechtěl (opakovaně) odpovědět, byla to pro něj zjevně nepříjemná otázka. Pánové kolem něj na mě s údivem koukali, ale neřekli ani slovo.

"Rád jsem si s tebou popovídal, Davide," podával mi Jindřich ruku na rozloučenou.

Poděkoval jsem mu za jeho čas a řekl mu, že jeho přednáška sice měla hlavu a patu, ale nepřesvědčila mě.

"To je v pořádku, Davide, já jsem to hned na začátku říkal, že někoho to možná zaujme, někoho ne. Popovídej si ještě o tom s tím, kdo tě sem pozval a uvidíš sám..."

"Dobrá."

Pokec s Milošem a Honzou

Byl jsem Pánu vděčný za ten rozhovor a plný očekávání jsem si sedl s Milošem a Honzou do kavárny. Ani jsem se na ně nezlobil kvůli tomu, jakou habaďůru na mě ušili s tím "internetovým obchodem".

Bavili jsme se otevřeně o Bohu, o penězích, o motivaci, ale taky o vzdělávacím programu, který Amway svým členům nabízí. Když bych měl shrnout hlavní důrazy toho vzdělávacího programu, tak se to celé točí kolem toho, jak být úspěšný a jak působit na lidi.

To jen potvrzuje mou hypotézu, že skutečným motivem amwayáka je do té sítě získat co nejvíce lidí, protože - podle samotného Miloše platí, že největší slabinou toho internetového obchodu jsou lidé.

Když lidé nenakupují, amwayák z toho nemá zisk. A protože má velmi omezený počet kontaktů, je nucen otravovat víc a víc lidí, případně přesvědčovat už chycené, aby více nakupovali, případně si hledali další kontakty.

Závěr

Amway na mě působí jako jeden velký podvod. Už od počátku na mě hráli habaďůru, a co je děsivé, i Honza, kterého považuji za bratra v Kristu. Nezlobím se však na něj a rád se s ním opět sejdu. Pořád mě zajímají názory dalších křesťanů, kteří jsou prý do Amway zapojeni, rád si nechám rozšířit pohled. Zaujala mě i upoutávka na knihu Zdeňka Vojtíška, který je členem Církve bratrské a mluvčí Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů (SSSNNS). Všimněme si, v jakém kontextu se zde o Amway píše:

Útlá kapitola je zasvěcena novopohanství a šamanismu. Podstatně širším tématem je „nové myšlení“, pochopitelně nikoli to Gorbačovovo. Zmiňované „nové myšlení“ vychází z přesvědčení o síle lidské mysli, rozpracované v 19. století ve spojených státech Quimbym a Evansem. Autor k tomuto směru řadí křesťanskou vědu, pozitivní myšlení (Herbalife, Amway), scientologickou církev, Silvovu metodu a Hnutí lidského potenciálu. Stoupence Silvovy metody Vojtíšek zahrnutím mezi „církve“ rozzlobil.

Na netu existují různé názory o Amway, zde například jsou stránky s argumenty pro Amway a zde proti. 

Ortel: Na základě své vlastní, výše popsané, zkušenosti a malého průzkumu se nechci stát amwayákem, protože mi to celé smrdí. 

A co vy? Máte zkušenosti s Amway?