Fráze "Co bolí, to přebolí!"
je často rána pěstí.
Otče, nechci si svou svévolí
šlapat po vlastním štěstí.
Nechci mrhat časem od Tebe
myšlením plným chtíče.
Vždy, když myslím jenom na sebe,
prázdnotou jsem pak sklíčen.
Ty máš na všechno ten správný čas,
chytřejší než Ty nejsem.
Netrpělivost mou rychle sraz
tak jako spáči zlej sen!
Vždyť Ty přebýváš rád v srdci mém,
nechci tě rmoutit chtíčem!
Rád bych viděl vše Tvým pohledem
i co se holek týče.
Snad už brzy potkám princeznu,
které jsi, Otče, Králem.
Směle zodpovědnost převezmu
životem ke Tvé chvále!
Jo, tahle fráze je opravdu na ránu pěstí :D Kolikrát jsem prožívala stejný boj, jako ty, té básničce dobře rozumím. Jenže si říkám, má to opravdu cenu jen přežívat a nežít a nic si nedovolit? Já zjistila, že život nemusí být prázdný, i když si člověk dovolí žít podle své vůle.
OdpovědětVymazatLuthien, moc si vážím Tvých komentářů a obdivuji Tvou víru, když musí pořád čelit různým tlakům...
VymazatVzpomněl jsem si na tvrzení "Život je pes", a docela s ním i souhlasím, jen bych (po vzoru jedné křesťanské skupiny Boudapsova) dodal: "...ale může mít i boudičku". A hlavně taky páníčka... :)
Když se tedy dívám na život z perspektivy věčnosti, tak nic nemůže život naplnit tolik, jako Stvořitel žijící v konkrétním lidském srdci... ;)