"Koncil v čajce"?

Sejde se křesťan, transsexuál, spisovatelka, šermíř, modelka... ne, to není začátek vtipu, ale Sraz blogerů v Praze! Srazili jsme se pod ocasem koně na Václaváku a pak společně putovali do nedaleké čajovny. Bez dešťových srážek.

Nikoho z přítomných jsem neznal osobně, jen pár tváří ze známé Knihy. Byl jsem proto velmi zvědav, jak to všechno dopadne. Jednalo se totiž o první blogerský sraz, kterého jsem se kdy zúčastnil. 

Na úvod každý řekl něco o sobě, o svém blogu, přičemž největší kreativitu podle mě předvedla spisovatelka Temnářka. Posléze jsme si vyslechli zajímavou přednášku jejího manžela Kuby o historickém šermu.

Šerm pak (vtipně) následovalo pojednání Babe o nenásilné komunikaci. Modelka Metteorwa se svěřila se zkušenostmi z focení aktů a doporučila nám knihy od Michaela Freemana zabývající se technikou focení.

Nejdelší a nejvášnivější diskusi však rozvířil Gabriel Decay, když se přiznal, že je transsexuál, resp. popsal proces, který podstoupil, aby se z ženy mohl stát mužem (napsal to i na svém blogu zde). Mezi přítomnými sklidil obdiv jednak za to, že se tím netají, jednak proto, že se rozhodl podstoupit tak náročnou cestu "změny pohlaví". Blogerka Maky na jeho svědectví reagovala tu.

Cítil jsem se k tomu taky vyjádřit, ale v modlitbě jsem pečlivě volil slova, protože křesťané jsou často vnímáni negativně právě kvůli odsuzování lidí. Pán Ježíš však lidi neodsuzoval, proto ani já je neodsuzuji.

Například, když tehdejší náboženské autority přivedly za Ježíšem cizoložnou ženu (byla svému muži nevěrná) a chtěli ji podle zákona ukamenovat, Ježíš říká známý výrok: "Kdo jsi bez viny, hoď první kamenem." (Jan 8,1-11). Neodsoudil ji, ale řekl jí: "Jdi a už nehřeš." Projevil jí soucit a lásku, ale zároveň neschvaloval její hřích. Myslím, že z toho si nejen křesťané mohou brát příklad.

Hlavním problémem totiž není trans-, homo-, bi- sexualita (a další libovolné tělesné vášně), ale postoj vzpoury vůči Bohu, tzn. žít si život po svém, podle svých tužeb, což často znamená žít v rozporu s vůlí Stvořitele.

Ačkoliv nevíme, zda je transsexualita vrozená, nemění to nic na tom, že v Kristu může každý člověk, bez ohledu na svou sexuální orientaci, prožít tělesné, duševní i duchovní uzdravení! Neříkám, že to Bůh vždycky musí udělat, ale má moc to udělat. 

Pokud transsexuál touží po změně svého života, podle mě je daleko lepší a účinnější začít důvěřovat soucitnému Bohu, než nedokonalým a často neschopným doktorům a úředníkům.

Toť můj křesťanský názor, ale samozřejmě volba je na každém člověku. Jsem Bohu vděčný, že jsem se mohl alespoň trochu seznámit  s Gabrielem a jeho příběhem. Moc si přeju, aby byl šťastný. A protože nemám lepší zkušenost štěstí než ve spojení s Bohem, Ježíšem Kristem, je to moje doporučení i pro něj.

Velmi ke mně mluví životní příběh Nicka Vujicice, který se narodil do křesťanské rodiny bez končetin. Chtěl kvůli tomu spáchat sebevraždu, ale nešlo to. Nalezl vztah s Bohem a nyní cestuje po světě a povzbuzuje lidi. Je pro mě velkou inspirací. Věřím, že vás taky chytne za srdce jeho píseň "Něco víc", ve které shrnuje svůj životní příběh.

Povzbudivá píseň od člověka bez končetin

Ačkoliv jsme v čajce probrali sexualitu a víru celkem vyčerpávajícím způsobem, jsem moc rád, že i moje názory byly brány vážně, i když se mnou mnozí nesouhlasili. Nemůžu přece po nekřesťanech chtít, aby se chovali křesťansky, to dá rozum. Mohu však svým životem dělat radost Bohu i lidem. A to se snad povedlo... 

Líbí se mi, jak blogerka Septima Severa ve svém komentáři pojmenovala sraz jako "Koncil v čajce". Naštěstí nikdo nebyl upálen ani vynešen v zubech, ale věřím, že vznikly nové kontakty a zárodky přátelství. Za to jsem rád a nelituji toho, že jsem na srazu byl.

Účastníci srazu blogerů v Praze (červenec 2014)

Související odkazy

Známka víry (inspiroval jsem se písní "Známka punku" od Visacího zámku)
Křesťan kabrňák