Film "Kauza: Dítě"
Dvě lesbičky, Sandy a Janine, se do sebe zamilují a po roce mají svatbu v církvi. Sandy se nechá uměle oplodnit a narodí se Heather. Sandy však onemocní a záhy umírá. Rodiče Sandy (prarodiče Heather) se rozhodnou získat dítě do opatrovnictví, s čímž Janine nesouhlasí. Podle zákona jsou však prarodiče v právu, ale Janine se nevzdává a vyhledá si právničku. Nakonec soud vyhraje a péče o Heather připadne Janine.
Film je prý natočen podle skutečné události a kdybych byl v roli toho soudce, rozhodl bych stejně jako v tom filmu, protože by to bylo pro dítě skutečně lepší - Janine se o Heather prokazatelně dokázala postarat lépe. Nicméně je to jeden konkrétní příběh, z něhož by se podle mě neměly vyvozovat obecné závěry. Rozhodně bych film nepoužil jako argument pro povolení adopce dětí homosexuály, protože pojednává o něčem jiném. Hlavní myšlenkou filmu je totiž poukázat na to, že zákony nemusí být nastaveny vždy ve prospěch dítěte. Technicky je to vystiženo téměř dokonale - přesvědčivé herecké výkony a příběh, co má potenciál chytit za srdce.
Snímek také prezentuje různé předsudky vůči homosexuálům a samozřejmě je divák veden k tomu, aby soucítil s hlavní hrdinkou (Janine). Z tohoto důvodu bych film doporučil hlavně těm křesťanům, kteří gaye a lesbičky jenom odsuzují, místo aby je měli rádi jako Bůh miluje každého hříšníka.
Adopce dětí homosexuály
Upozorňuji, že budu psát otevřeně a jsem si vědom toho, že někoho svými názory zřejmě naštvu. Stejně tak se najdou tací, co se mnou budou souhlasit. Obou skupin si vážím a rád si nechám rozšířit pohled v komentářích či emailu - jen prosím o slušnost a věcnost.
Jsem přesvědčen o tom, že bylo velkou chybou schválit v ČR zákon o registrovaném partnerství. Nabourává totiž osvědčené pojetí rodiny - tak jak ji vymyslel Bůh. Vedou se pře o to, zda je homosexualita duševní porucha (nemoc), nebo je vrozená. Myslím si, že není zas až tolik nutné znát odpověď na tuto otázku, protože příčina homosexuality je v odmítání Boha, resp. jeho modelu sexuality: muž a žena se stanou jedním tělem.
Bible je kniha nadčasová, i ve 21. století nejčtenější, a díky moderní vědě odolává různým útokům na svou věrohodnost. Hlavně to je Boží slovo. Myslím si tedy, že není vůbec hloupé v dnešní postmoderní době argumentovat touto starověkou knihou. Bible jasně označuje homosexuální chování za hřích. Proto jsem proti registrovanému partnerství i proti adopci dětí homosexuály.
Je sice pravda, že heterosexuální manželství se v ČR často rozpadají, nicméně nevidím řešení tohoto problému v povolení a tolerování registrovaného partnerství spolu s argumentem, že někteří homosexuálové jsou slušnější (věrnější) než cizoložní heterosexuálové. A proto jsou si vlastně oba svazky rovnocenné... S tím nemohu souhlasit. Biblický model rodiny je totiž ten jediný správný, protože ho vymyslel Bůh.
Přijde mi nezodpovědné, když se homosexuální pár rozhodne pořídit si dítě umělým oplodněním nebo adopcí, protože je, podle mého názoru, pro dítě lepší, když je vychováváno tatínkem a maminkou. Plně tedy souhlasím s názorem Václava Klause, který je vyjádřen v následujícím obrázku:
Přijde mi nezodpovědné, když se homosexuální pár rozhodne pořídit si dítě umělým oplodněním nebo adopcí, protože je, podle mého názoru, pro dítě lepší, když je vychováváno tatínkem a maminkou. Plně tedy souhlasím s názorem Václava Klause, který je vyjádřen v následujícím obrázku:
 |
| Jsem proti adopci dětí homosexuály (zdroj obrázku) |
A co věřící homosexuálové?
Podle mého názoru si nezaslouží odsuzování od křesťanů. Naopak by měli být od nich povzbuzováni k sebeovládání (jedno z tzv. ovocí Ducha svatého je sebeovládání, viz Galatským 5,22). Homosexuální chování patří ke stejným hříchům jako třeba koukání na porno, lhaní, obžerství, cizoložství či krádež. Věřím tomu, že Ježíš Kristus má moc proměnit život každého člověka a dát mu sílu k přemáhání pokušení. Stačí Ježíši uvěřit a požádat ho o odpuštění a pomoc k tomu žít lépe.
Závěr
Nemám nic proti homosexuálům, ale proti homosexuálnímu chování. Myslím si, že je důležité podporovat tradiční pojetí rodiny (muž a žena) a nijak ho nepodrývat. I když je společnost v morálním úpadku, křesťané tu jsou od toho, aby svým životním stylem zpomalovali kažení společnosti, podobně jako sůl zpomaluje kažení jídla. A odsuzováním gayů a lesbiček toho rozhodně nedosáhnou...
Souhlasím s názorem, že schválení zákona o registrovaném partnerství byl omyl. Ale z jiného důvodu. Zákon samotný je paskvil a přinesl více škod než úžitku.
OdpovědětVymazatAle představa, že nabourává tradiční pojetí rodiny je ještě větší omyl. Tento zákon totiž neřeší skoro nic a pro partnery z něj plyne více povinností a omezení než práv http://www.glpartnerstvi.cz/strucne/strucny-obsah-zakona-o-registrovanem-partnerstvi.html
Bible je sice nadčasová kniha, protože některé věci, hlavně chování lidí se přes staletí nezměnilo, ale nemůže se brát doslova, protože obsahuje spoustu "užitečných" informací a pouček určené pro lid, který žil v době okolo 4. století a pro 21. století jsou naprosto nepoužitelné.
My jsme rodina, která se skládá ze dvou matek, syna a dcery. Jsme věřící rodina, jsme všichni pokřtěni, naše církev je Církev československá, která se, pokud je mi známo, jako první vyjádřila k homosexualitě s pochopením. Téma homosexualita jsem s paní farářkou probírala několikrát a došly jsme k několika závěrům.
Zejména, že žít celý život ve lži a něco předstírat je horší, než žít podle toho, jak nás Bůh stvořil. A ano, narodili jsme se tak. Mnoho z nás si všimlo několika odlišností sebe sama už v ranném dětství. Není homosexuální chování, jako homosexuální chování. Rozdíl je, když má někdo stálého partnera a naopak, když má někdo každou chvíli "v posteli" někoho jiného. To je špatné i pokud je člověk heterosexuál.
Zarazilo mě toto: "Je sice pravda, že heterosexuální manželství se v ČR často rozpadají, nicméně nevidím řešení tohoto problému v manželstvích homosexuálních." Zřejmě jsem to nějak nepochopila. Vyznělo to, jakoby rozvedený člověk měl "přestoupit" do homosexuálního svazku. A nic jako homosexuální manželství neexistuje.
Je pravda, že se hodně lidí rozvádí a tudíž hodně dětí žije pouze s jedním rodičem, většinou s matkou. A v mnoha případech se stává, že setkání s druhým rodičem (většinou otcem) bývá pouze několikrát do roka, pokud vůbec. Ano, dítě by mělo vědět, jak se chová muž a jak žena. A jsou způsoby, jak tento vzor dítěti předat i mimo rodinu. Proto také synové z rozvedených manželství nenosí sukni stejně jako maminka.
Obrázek od pana Václava Klause je vyloženě zcestný. Pokud je dítě vychováváno homosexuálními rodiči, bere své okolí úplně přirozeně. A pokud se začne ptát, rozhodně se nebude ptát takovýmto způsobem, ale způsobem "kde je tatínek (maminka)" a faktem je, že někde ten druhý biologický rodič je a záleží jen na rodičích, jak se k této otázce postaví. V úplně stejné situaci je i osamělá matka, která nežije či se nestýká s otcem svého dítěte.
Není křesťan jako kresťan a mezi smrtelné hříchy patří i nenávist. Katolická církev je pro mě symbolem pokrytectví a zkaženosti.
Také nejsem pro denní přetřásání homosexuality v médiích. Jen chceme, abyste nás nechali žít. Máme dost starostí sami se sebou. Přes počáteční nepochopení, nenávist k sobě sama, je těžké přijmout fakt, že jsme jiní. A kdybychom si mohli vybrat, tohle bychom si určitě nevybrali.
Díky za upřímnou odpověď, vážím si toho, že sis s ní dala takovou práci. Vyjádřím se k jednotlivým odstavcům:
VymazatSouhlasím s názorem, že schválení zákona o registrovaném partnerství byl omyl. Ale z jiného důvodu. Zákon samotný je paskvil a přinesl více škod než úžitku.
- Aha, to jsem nevěděl. Dosud jsem si myslel, že jsou z něj všichni homosexuálové nadšení.
Ale představa, že nabourává tradiční pojetí rodiny je ještě větší omyl. Tento zákon totiž neřeší skoro nic a pro partnery z něj plyne více povinností a omezení než práv http://www.glpartnerstvi.cz/strucne/strucny-obsah-zakona-o-registrovanem-partnerstvi.html
- Dobře. I když ale zákon neřeší skoro nic, podle mého názoru vysílá signál do společnosti, aby registrované partnerství kladla na stejnou úroveň jako heterosexuální manželství... A tímto způsobem tedy ten zákon podkopává jedinečné postavení biblického modelu rodiny.
Bible je sice nadčasová kniha, protože některé věci, hlavně chování lidí se přes staletí nezměnilo, ale nemůže se brát doslova, protože obsahuje spoustu "užitečných" informací a pouček určené pro lid, který žil v době okolo 4. století a pro 21. století jsou naprosto nepoužitelné.
- Pokud se Bible vykládá tzv. gramaticko-historickou metodou, jejíž cílem je nejprve zjistit původní záměr autora na základě zkoumání historického i literárního kontextu a následně z toho s pokorou vyvozovat aplikace do dnešní doby, lze dojít k závěru, že Bible má co říct i dnes. Samozřejmě, že některé detaily v Bibli jsou kulturně podmíněné a v dnešní době neplatí doslova (například příkaz "nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky" byl dán proto, aby se tehdejší Izraelci nepodíleli na pohanských praktikách okolních národů; tudíž z toho nevyplývá, že v dnešní době nesmí věřící jíst svíčkovou na smetaně. Dnes se tímto způsobem neuctívají jiní bohové), lze z nich ovšem vyvozovat principy (ze zmíněného příkladu plyne, že Bůh si nepřeje, aby jeho lid uctíval jiné bohy. A pak je otázkou, co jsou falešní bohové ve 21. století, koho/co člověk uctívá, s kým/čím tráví nejvíc času, koho/co má na prvním místě...). Takže pomocí gramaticko-historické metody a samozřejmě pod vedením Ducha svatého lze biblické příběhy a z nich plynoucí principy úspěšně zužitkovat i dnes (skvělá knížka k výkladu Bible je "Jak číst Bibli s porozuměním" http://obchod.portal.cz/produkt/jak-cist-bibli-s-porozumenim/)
Jinak Bible vznikala přes 1000 let a ve všech staletích k lidem mluvila. Ve 4. století byly potvrzeny novozákonní spisy, které se již mezi křesťany běžně používaly.
My jsme rodina, která se skládá ze dvou matek, syna a dcery. Jsme věřící rodina, jsme všichni pokřtěni, naše církev je Církev československá, která se, pokud je mi známo, jako první vyjádřila k homosexualitě s pochopením. Téma homosexualita jsem s paní farářkou probírala několikrát a došly jsme k několika závěrům.
Vymazat- Dosud jsem nenarazil na žádnou takovou rodinu, tak jsem moc rád, že si můžeme psát. Rád si od Tebe nechám rozšířit obzory.
Zejména, že žít celý život ve lži a něco předstírat je horší, než žít podle toho, jak nás Bůh stvořil. A ano, narodili jsme se tak. Mnoho z nás si všimlo několika odlišností sebe sama už v ranném dětství. Není homosexuální chování, jako homosexuální chování. Rozdíl je, když má někdo stálého partnera a naopak, když má někdo každou chvíli "v posteli" někoho jiného. To je špatné i pokud je člověk heterosexuál.
- Ano, souhlasím, že nevěra je špatná i u heterosexuálů. Nicméně i když si jsou dva homosexuální partneři věrní a praktikují mezi sebou sex, je to v rozporu s Boží vůlí. Podle Bible se toto jednání Bohu hnusí a je psáno, že žádní takoví nevejdou do Božího království.
Myslím si tedy, že klíčová je u homosexuálů touha žít nebo nežít v souladu s Boží vůlí, podřizovat se Bohu, nebo se mu vzpírat, ovládat se, nebo žít svévolně.
Zarazilo mě toto: "Je sice pravda, že heterosexuální manželství se v ČR často rozpadají, nicméně nevidím řešení tohoto problému v manželstvích homosexuálních." Zřejmě jsem to nějak nepochopila. Vyznělo to, jakoby rozvedený člověk měl "přestoupit" do homosexuálního svazku. A nic jako homosexuální manželství neexistuje.
- Omlouvám se, špatně jsem vyjádřil myšlenku. Místo "homosexuální manželství" má být samozřejmě "registrované partnerství". V textu jsem to opravil a vysvětlil jsem, co tím myslím.
Je pravda, že se hodně lidí rozvádí a tudíž hodně dětí žije pouze s jedním rodičem, většinou s matkou. A v mnoha případech se stává, že setkání s druhým rodičem (většinou otcem) bývá pouze několikrát do roka, pokud vůbec. Ano, dítě by mělo vědět, jak se chová muž a jak žena. A jsou způsoby, jak tento vzor dítěti předat i mimo rodinu. Proto také synové z rozvedených manželství nenosí sukni stejně jako maminka.
- Ano, souhlasím. Já jsem z rozvedené rodiny, vyrůstal jsem s mamkou, bez táty. Vídám se s ním sporadicky, ale jsem moc rád, že spolu dobře vycházíme. Také si cením příkladu zbožných rodin ve své církvi, od kterých mohu pochytit to, co mi vlastní rodina nemohla dát.
Obrázek od pana Václava Klause je vyloženě zcestný. Pokud je dítě vychováváno homosexuálními rodiči, bere své okolí úplně přirozeně. A pokud se začne ptát, rozhodně se nebude ptát takovýmto způsobem, ale způsobem "kde je tatínek (maminka)" a faktem je, že někde ten druhý biologický rodič je a záleží jen na rodičích, jak se k této otázce postaví. V úplně stejné situaci je i osamělá matka, která nežije či se nestýká s otcem svého dítěte.
- Rovněž souhlasím. Ale také si myslím, že se klidně dítě může zeptat tak, jak je na tom obrázku. Chápu to tak, že smyslem té kresby je poukázat na fakt, že nejlepší je pro dítě možnost být vychováváno v tradiční rodině. A proto by adopce měla být výsadou pouze těchto rodin.
Není křesťan jako kresťan a mezi smrtelné hříchy patří i nenávist. Katolická církev je pro mě symbolem pokrytectví a zkaženosti.
- Vidím to stejně.
Také nejsem pro denní přetřásání homosexuality v médiích. Jen chceme, abyste nás nechali žít. Máme dost starostí sami se sebou. Přes počáteční nepochopení, nenávist k sobě sama, je těžké přijmout fakt, že jsme jiní. A kdybychom si mohli vybrat, tohle bychom si určitě nevybrali.
- Média jsou jako hyeny. Mým přáním je, aby homosexuálové nacházeli v církvích přijetí. A zároveň aby byli vedeni ke Kristu a k poslušnosti Božímu slovu.