Vzdělání vs. Duch svatý?

Nedávno mi Štefan Kurilla v jedné diskusní skupině na Facebooku položil tuto otázku:

"čo ti dá biblická škola, čo ti nemôže dať Duch Svätý??"

A protože to je otázka věru zajímavá a "nutí" mě k zamyšlení, rád bych se s ním podělil tady, protože si myslím, že to může být přínosné nejen pro mě a Štefana... ;) 

Dva soupeři?

Z toho, jak je otázka položena, plyne, že tazatel staví vzdělání (biblickou školu) a Ducha svatého do opozice. Odráží to však realitu? Je-li tomu skutečně tak, pak musí existovat dva tábory - zastánci vzdělávání křesťanů formou různých biblických škol, kurzů apod. a proti nim věřící, kteří uznávají jen vedení Duchem svatým, který nás přece uvede do veškeré pravdy (Jan 16,13). Který z těchto pohledů je správný? A co když mají pravdu oba? Pokusím se nejprve zamyslet nad každým pohledem zvlášť a pak se je pokusím usmířit. 

Přemrštěný důraz na vzdělávání

Líbí se mi názor, že v životě člověka (křesťana) by měla být rovnováha mezi hlavou, srdcem a rukama.  Hlava je zde symbolem vzdělání (teologie), srdce symbolizuje pocity, prožívání atp. a ruce symbolizují praktický život. Lze dojít k tomu, že kdo zdůrazňuje vzdělání na úkor vedení Duchem a praktického života, má obří hlavu, ale maličké srdíčko i ručičky. Všem je asi jasné, že tady něco nesedí...

Jsem přesvědčen o tom, že přílišným důrazem na vzdělání se snažíme zavřít Boha do jakési krabičky nebo systému. Snažíme se pochopit Boha a vysvětlit, jak "funguje". Chceme znát celou Bibli nazpaměť, popsat všechny teologické směry a různé ismy, abychom si z toho všeho udělali vlastní názor a ten jediný považovali za správný. A všem ho samozřejmě chceme vnutit (vždyť jsme tak dlouho studovali!!!). Stanou se z nás pyšní chytrolíni, kteří vždy mají pravdu a své protivníky v diskusích spolehlivě uzemňují. Bavit se s lidmi, kteří dle našeho názoru nemají takové znalosti jako my, je pod naši úroveň. Místo trávení času s Bohem na kolenou i s lidmi offline nechodíme do církve, ale čteme baculaté knihy a ve svých snech jsme hlavními hrdiny v teologických dišputacích. 

Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. (Kazatel 12,12)

Přemrštěný důraz na Ducha svatého 

Patří sem ti "blázni, co máchají prapory či rukama nad hlavou"? Nebo snad ti, co zduchovňují (alegorizují) každé starozákonní proroctví, vytrhávají verše z kontextů a staví na nich charismatická učení? Jsou to ti, kteří odmítají chodit do církve, protože jim stačí Duch svatý? Toť otázka. Pokud bych měl patřit do této skupiny, zřejmě bych uznával jen vlastní názory na Bibli, kritizoval bych všechny křesťany včetně těch stojících ve službách s velkou zodpovědností (a o kterých bych pravděpodobně vůbec nevěděl, co vše to obnáší), byl bych nadšeným konzumentem konvokací a bez zkoumání bych do sebe vstřebával vše, co říkal kazatel/farář offline (nebo spíše online...). Vyzobával bych si z Bible jen to, co se mi hodí, a stejně jako mají Svědkové Jehovovi zakázáno číst cokoliv, co není schváleno Strážnou věží, tak bych si zakazoval číst vše, co neodpovídá mému světonázoru. Protože JÁ mám Ducha svatého. Protože JÁ mám pravdu. Protože JÁ mám vlastní prožitky s Bohem, které jsou pro mě důležitější než to, co říká Písmo.

Za každou žádostí svého těla bych viděl démona. Měl bych plnou pusu duchovního boje, svazoval bych démony severu, jihu, východu i západu, vyháněl bych démony z rozbité pračky, z neposlušného počítače či bratra, který se mnou nesouhlasí. Můj slovník by byl plný křesťanských frází, které bych papouškoval hledajícím, a následně jim tím znechutil křesťanství.

Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. Avšak ty buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo zvěstovatele evangelia a cele se věnuj své službě. (2Tm 4,2-5)

Souhra vzdělávání a Ducha svatého

Když jsem se v roce 2011 učil na státnice z Aplikované inženýrské informatiky, došel jsem ke stejnému závěru jako slavný filosof Sokrates: "Vím, že nic nevím." Uměl jsem například řešit parciální diferenciální rovnice, nebo vysvětlit wavelet transformaci. Přesto jsem se však modlil, aby mi Duch svatý připomněl, co jsem se učil. Bylo by bláhové se vůbec neučit a pak se jen pomodlit s postojem: "Tak, Bože, makej, jsi přece ve mně a jsi vševědoucí!" Podobně to dle mého názoru funguje i se studiem teologie.

Nelze se jen ohánět poučkami (nebo svými názory) o Duchu svatém, ale je nutné s pokorou studovat Písmo a být mu podřízený a poslušný. A to nejen ve vztahu k Bohu, ale i k lidem. A k tomu skvěle pomáhá místní sbor. Jednoduše proto, že Kristus je hlavou Církve, která je jeho tělem. A jednotliví věřící jsou částí toho těla (1K 12). Takže když je někdo odtržen od těla, je zároveň odtržen od hlavy - od Krista. A jak toto souvisí se vzděláváním?

Biblická škola, kterou nyní studuji, připravuje své studenty pro službu v církvi. Nešel jsem na tu školu, abych si jen doplnil informace ve své hlavě a byl tak větší borec s větším egem díky dalšímu vysokoškolskému titulu. Pán mě povolal do služby pastora, mám na srdci zakládání nových sborů v České republice, a tak se na to chci co nejlépe připravit. A to nejen teoreticky, ale i prakticky - intenzivní kontakt se spolužáky i učiteli, misijní výjezdy i evangelizační akce jsou podle mě dostatečným prostorem k tomu, aby se hlava, srdce i ruce sjednotili pod vedením Ducha svatého k oslavě Boha!

Žijte proto jako děti světla - ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. (Efezským 5,9-11)

Závěr

Moje stručná odpověď na Štefanovu otázku zní: "Věřím, že mě Duch svatý přivedl na biblickou školu, aby mě připravil na službu, do které mě povolal."  Na škole získávám zkušenosti, které bych pouhým studiem Bible a modlitbou nezískal. V učitelích vidím hrdiny víry, kteří mají studentům co předat. Proto biblickou školu doporučuji každému, kdo svou službu Pánu myslí vážně.