Co mi vadí na křesťanství?

Před několika měsíci mi cvrnkl o nos článek známé blogerky Lúmenn s názvem Co mi vadí na křesťanství. Autorka tam uvádí konkrétní důvody, proč se jí tato víra nelíbí. Respektuji její názor, i když na něco mám jiný pohled. Proč ale o tom tady píšu? Když jsem si dočetl její zamyšlení, napadlo mě, že kdyby to bylo s křesťanstvím takové, jak ona píše, dávno bych už křesťanem nebyl. Protože by mi ta víra, tak jak ji popisuje Lúmenn, přišla hloupá a pokrytecká. Zároveň se s argumenty podobnými těm Lúmenniným občas setkávám při osobních rozhovorech. Proto jsem se odhodlal k napsání tohoto článku, abych si jednak ujasnil, čemu věřím, a jednak povzbudil hledající ke hlubšímu zkoumání.

BŮH

Na křesťanství mi vadí bůh. Už to, že nemá jméno a je to jen Bůh s velkým B mě utvrzuje v domnění, že křesťané se cítí nadřazeni ostatním náboženstvím. 

V Exodu 3,14 se Bůh představuje jako JHVH = Jsem, který jsem. Na mnoha dalších místech Starého i Nového zákona jsou zmíněna další Boží jména. Ježíš Kristus, to je "jméno nad každé jméno" (Filipským 2,9). Ježíš se také ztotožňuje se starozákonním JHVH (viz např. J 14,6 - "já jsem..."). Tudíž při pozorném čtení Bible lze dojít k přesvědčivému závěru, že křesťanský Bůh má jméno.

Používání velkého B při zmiňování biblického Boha je dle mého názoru proto, aby se rozlišil autor Bible (a celého vesmíru) od pohanských bohů, které lidé uctívali a dnes i někteří uctívají. Avšak domnívám se, že z toho neplyne "nadřazenost křesťanů nad ostatními náboženstvími". Pravé křesťanství totiž není o tom, že se věřící naparují slovy: "My máme pravdu, a proto vy skončíte v pekle." Smutné však je, že mnozí, co se považují za křesťany, tímto způsobem argumentují. Jádrem křesťanství je Ježíš Kristus, nikoliv ti, co se k němu hlásí. Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta, PRAVDA, i život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." To znamená, že pravdu nikdo nemůže vlastnit, protože pravda je osoba - Ježíš Kristus. A tuto pravdu můžeme znát/poznávat a respektovat, nebo Ježíšem pohrdat. A protože by se náboženství neměla posuzovat podle jejich věřících, ale podle jejich zakladatelů, lze dojít k závěru, že Ježíš jednoznačně vítězí - v žádném jiném náboženství neudělal bůh pro člověka to, co Pán Ježíš na kříži... Kdyby k Bohu existovalo více cest, různě obtížných, popřel by tím Bůh, že je spravedlivý. Skrze oběť Ježíše poskytuje všem lidem stejnou cestu k věčnému životu.

Tento bůh o sobě nadále prohlašuje, že je milující, ale podle Bible a přikázání v ní se spíše zdá, že je to bůh zlý, panovačný, namyšlený, žárlivý a trestající. Bůh by měl být ale nejvyšší bytostí Lásky, což se ale z Bible vůbec nezdá.

Chtěl bych mít takovou trpělivost, jakou má Bůh. Samozřejmě, že trestal svůj vyvolený lid, když ho neposlouchal. Ale když se lid kál ze svých hříchů a prosil Boha za odpuštění, on se vždycky smiloval. A největším projevem Boží lásky je Ježíš Kristus - Bůh se stal člověkem, aby sám na sobě vykonal trest za hříchy lidí. Když člověk uvěří v tuto zástupnou oběť Ježíše a pozve ho do svého srdce, bude mu odpuštěno a Bůh začne bydlet v srdci toho hříšníka.

Docela by mě zajímalo, z čeho Lúmenn usuzuje na to, že Bůh je zlý, panovačný, namyšlený atd. A také co konkrétního myslí slovy "nejvyšší bytost Lásky". Ano, Bůh je láska, a proto ty, které miluje, přísně vychovává...

 A poslední věc ohledně boha - je neustále nazýván v mužském rodě. Otec, Syn a Duch svatý nebo jenom Hospodin, ale vždy je to TEN bůh, jako by se na ženský element mělo zcela zapomenout, což je nesmysl - Bůh nemá pohlaví a je nepersonifikovatelný, jak se ostatně píše i v Bibli. To, že Boha někdo nazývá Otcem je už dost velké zosobnění, takže si jeho vyznavači vlastně odporují.

V první kapitole Matoušova evangelia je zmíněn Ježíšův rodokmen. Matouš své evangelium adresoval především Židům a hned v první kapitole je provokuje tím, že v rodokmenu uvádí jména pěti žen. Například Rachab byla pohanka a prostitutka. Přesto ji Bible popisuje jako hrdinku víry (viz Židům 11). V knize Soudců se píše o Deboře, jež si Bůh vybral k tomu, aby soudila jeho lid. Dokonce dvě SZ knihy nesou jména po dvou ženách. A z historie víme, že křesťanství mělo velký vliv na zrušení otroctví, protože apoštol Pavel učí, že všichni lidé si jsou v Kristu rovni. Vybízí muže k tomu, aby svou manželku miloval tak, jako Kristus miluje církev...

Slovo duch se hebrejsky řekne ruach a je ženského rodu. Netroufám si z toho vyvozovat nějaké teologické závěry o "ženství Boha". Jediné, co mě k tomu napadá, je, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu...

Protože je Bůh duch, skutečně nemá pohlaví. Rozhodl se však lidem zjevit jako Otec, Syn a Duch svatý. S tím my lidé nic neuděláme - můžeme to jen respektovat, nebo nesouhlasit.

V některých biblických knihách jsou pro popis Boha použity literární figury, kterým se říká antropomorfismus (Hospodinova paže, Hospodinovy oči apod.). Tím chce pisatel docílit toho, aby pomocí pojmů (pro člověka dobře známých) vysvětlil neznámé. Toto však není porušení 2. přikázání o tom, že si nemáme Boha zobrazovat a tento obraz následně uctívat (viz Exodus 20).

Bůh sám sebe nazývá Otcem, čímž se prezentuje jako osobní Bůh, který touží mít vztah s lidmi. Biblický Bůh je zároveň transcendentní (nad námi) i imanentní (s námi). Je jen "na modlitbu daleko". A lidé mu nejsou lhostejní (srovnej s bohy jiných náboženství...). Biblický Bůh chce být osobním přítelem každého člověka. Kdo chce, ať se přesvědčí ;)

PRVOTNÍ HŘÍCH

Vadí mi, že nositelkou prvotního hříchu je žena a tím pádem je žena degradována na něco špatného. 

Žena sice utrhla ovoce a jedla, ale dala i svému muži, který neprotestoval a jedl taky. Bůh o této jejich neposlušnosti věděl, ale přesto člověka nevyhnal hned z ráje. Chtěl si s Adamem popovídat a doufal, že se Adam sám přizná. Když čteme pozorně tento příběh z Genesis, vidíme, že Adam s Evou se nepřiznávají. Adam obviňuje Boha (!), že jeho dílo, žena, zklamalo, a svádí vinu na ni. Eva se mohla přiznat, ale místo toho svedla vinu na hada. Bohu pak došla trpělivost a vyhnal člověka (Adama i Evu) z ráje. Z textu tedy nijak neplyne, že by žena byla horší než muž. Oba selhali.

A prvotní hřích je vlastně taky podivný - Bůh sice stvořil člověka k obrazu svému, ale zakázal mu Poznání. Takový Bůh asi nemá svoje děti tak rád, jak to o sobě tvrdí.

Bůh nestvořil člověka jako robota, který by poslušně plnil všechny Boží příkazy, ale dal člověku možnost volby. Možnost rozhodnout se Boha poslouchat a tím mu projevovat lásku, anebo se vzepřít. Bůh je tedy zodpovědný za možnost volby, ale člověk si vybral vzpouru. V ráji Adamovi a Evě nic nescházelo. Přesto však podlehli pokušení... Nicméně Bůh to s člověkem nezabalil, ale touží po obnově vztahu s lidmi - proto poslal Ježíše na zem. Jan 3,16 jasně svědčí o Boží lásce: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

CELIBÁT

Vadí mi, že kněží jsou vázáni celibátem (naštěstí ne ve všech církvích). Bůh jakožto síla lásky řekla lidem, aby se milovali a množili se. Nejbližší služebníci Boha to ale porušují. Proč? Myslela jsem si, že to nějak souvisí se zaslíbením Bohu, ale díky zkoumání historie jsem přišla na to, že je to mnohem prozaičtější. Dříve kněží (stejně jako v judaismu) měli normálně rodiny, manželky a děti, ale církev si nepřála, aby majetek kněží pak připadl do rukou jejich rodinám a tak vymyslela dodatek o celibátu. Tím pádem všechno, co patří knězi, patří i církvi, jak "světské" vysvětlení.

Podle Bible je celibát dobrovolný, nikoliv povinný. Nejsem římský katolík, a tak souhlasím s tím, co Lúmenn píše na základě svého zkoumání církevní historie. Navíc si myslím, že ženatý duchovní má velký vklad pro svou službu, protože pokud má sloužit lidem, kteří jsou v drtivě většině případů v partnerském vztahu, měl by mít vlastní zkušenosti a ideálně být skvělým příkladem reprezentujícím biblické učení o manželství.

NEMAJÍ RÁDI ŽIDY

Vadí mi, že křesťané nemají rádi Židy (Žid je příslušník národa, ne náboženství a proto se píše s velkým písmenem, aby si někdo nestěžoval). Vždyť přece jejich Bůh je ten samý! Jediným rozdílem mezi křesťany a Židy je to, že jedni věří, že Ježíš byl mesiáš, druzí nikoli. Ale všichni věří v téhož Boha, proč se tedy nemají v lásce? Prý proto, že Židé zabili Ježíše, nechali ho ukřižovat. Ale Ježíš se CHTĚL nechat ukřižovat, jinak by přece nevykoupil hříchy lidstva. Potřeboval mučednickou smrt a díky křesťany nenáviděným Židům a "podlému" Jidášovi, který jediný ho pochopil a proto se obětoval a "zradil jej", se mu jeho záměr zdařil. Proč tedy ta nenávist???

Z historie víme, že někteří křesťané se k Židům chovali skutečně macešsky (mírně řečeno). Křesťanství má opravdu základy v judaismu, proto jsem přesvědčen o tom, že studium židovské kultury, jazyka atd. vede k hlubšímu porozumění Písma. Mám za to, že ta nenávist pramení z tzv. teologie náhrady. Tento směr špatně chápe slova apoštola Pavla o tom, že Boží lid jsou nejen mesiánští Židé (ti, co uvěřili/věří v Mesiáše), ale i věřící pohané. Zastánci teologie náhrady tvrdí, že Boží lid je jen církev a Bůh Izrael zavrhl. To je však v rozporu s Písmem (viz Římanům 9-11).

Z Bible je patrné, že Bůh si použil Jidášova nezbudovaného charakteru k tomu, aby Ježíše zradil. Spíše věřím tomu, že Jidáš nepochopil Boží úmysly, ale nechal se vést svou láskou k penězům. Kladu si otázku, zda ten názor o Jidášově oběti je ovlivněn filmem Poslední pokušení Ježíše Krista, na který jsem nedávno napsal recenzi...

BIBLE

Vadí mi Bible. Kniha je to krásná, plná alegorií a přestože jsem ji nikdy nedokázala přečíst celou, je v ni mnoho zajímavých myšlenek. Ale zejména Nový zákon, tedy ten, kterým se řídí křesťané, je jedna velká mystifikace. Evangelia nebyla napsána v dobách Ježíše, ale dlouho po jeho smrti. A navíc v té době (1.-2.stol.n.l.) bylo evangelistů bezpočet. Do Bible ale byla vybrána pouze ta čtyři, která dnes známe jako Nový zákon a která nejvíce zapadala do představ rodící se církevní diktatury. Podstatný je například fakt, že Ježíš musel být ženatý, jinak by nemohl vykonávat funkci židovského učitele, jímž byl. A mimoto - na přelomu letopočtu by byl svobodný třicetiletý muž, co se poflakuje s dvanácti kamarády po Galileji přinejmenším podezřelý a rozhodně by za ním nešly davy následovníků. Tento "nepodstatný" fakt ale Bible nebere na vědomí a okolo Ježíšovy osoby se jen mlží.

Co k tomu říci? Na křesťanství si velmi cením toho, že je to náboženství založené na skutečných historických událostech, osobách i místech. Ve prospěch Bible hovoří současná věda, například archeologie či textová kritika. Zpochybňováním věrohodnosti Bible se člověk pouští na tenký led, protože velmi těžko odolá jasnému svědectví vědeckých poznatků - ať už co se týče datování jednotlivých knih, archeologických nálezů či metodiky práce s textem (tím se zabývá celý vědní obor - hermeneutika - doporučuji knížku Jak číst Bibli s porozuměním: http://obchod.portal.cz/produkt/jak-cist-bibli-s-porozumenim/). Další dobré čtení k tomuto tématu je například web Biblické archeologické noviny.

Co se týče kanonizace Bible (schválení biblických knih), tak 27 novozákonních knih bylo potvrzeno roku 397 v Kartágu. Co chci podtrhnout: byly schváleny ty knihy, které už dlouhou dobu byly uznávány tehdejší církví. Protože se však objevovali falešní učitelé, bylo potřeba říci, jaké knihy odpovídají učení Ježíše a jeho apoštolů. Nelze tedy mluvit o církevní diktatuře. Spíše šlo o snahu ochránit ryzí učení zakladatele křesťanství, Ježíše Krista. To, že se ho později hlavní proud církve nedržel, je jiný, leč smutný, fakt.

Ježíše následovaly davy lidí, protože naplňoval jejich potřeby - uzdravoval nemocné, křísil mrtvé, dával jim naději... Mnozí v něm rozpoznali Mesiáše, o kterém prorokuje Starý zákon. Nechápu, v čem by mohli být Ježíš a jeho učedníci podezřelí... Bible popisuje Ježíše jako Boha a Spasitele světa. V čem konkrétně Nový zákon o Pánu Ježíši mlží, to by mě opravdu zajímalo :)

A ještě poznámka - pro křesťany je důležitý i Starý zákon, protože v době apoštolů křesťané ještě neměli Nový zákon. Starý zákon je základ pro Nový zákon. Více se tímto zabývá křesťanská typologie...

CÍRKEV


Vadí mi církev jako taková. Inkvizice, odpustky a podobné nesmysly jsou jen špičkou ledovce. S vymýcením pohanských kultů (pohané křesťany uznávaly jako bratry a bylo jim fuk, že věří v jiného boha, ovšem křesťané tak přátelští nebyli…) a násilným obracením na víru domorodců v nově objevených částech světa už je to horší. Ovšem nejvíce mi na církvi vadí její hierarchie - jistě každá organizace potřebuje hierarchii, ale ne takovou, kdy papež je nejblíže bohu, kardinál kousek dál, biskupové a kněží ještě dál a prostí lidé veeeeelmi daleko. Bůh má ke všem stejně blízko, je všude - v srdci papeže i v srdci žebráka. Popření tohoto základního faktu opět degraduje církve na zločineckou organizaci, které nejde o nic víc, než z důvěřivců tahat peníze.
Církev také káže vodu a pije víno - aféry se znásilňováním a zneužíváním ministrantů jsou opět jen špička hory, jejíž zbytek se ztrácí v neprůhledných mracích. Jistěže i v církvi jsou dobří a špatní lidé, jako všude na světě, ale když vidím tvář Benedikta XVI. roztřesu se hrůzou. Nejvyšší zástupce Boha na zemi vypadá spíš jako vyslanec té druhé strany, někde od Satanáše, a z toho člověka mimoto sálá negativní energie i přes fotku.

Kdyby byla církev jen ta Římskokatolická (ŘKC), jejíž praktiky Lúmenn trefně popisuje, bylo by mi křesťanství rovněž odporné. Ježíš založil církev proto, aby skrze ni mohl působit - naplňovat lidské potřeby - tak, jak to dělal, když chodil po této zemi. Učení ŘKC je v mnoha bodech nebiblické, tudíž by se dalo říct, že i ďábelské. Nicméně znám i katolíky, kteří nevěří všem těm nesmyslům, ale upřímně se snaží žít podle Bible a v některých věcech se shodneme. Netroufám si tedy soudit, kdo nakonec bude spasen. Poukazuji na špatné učení, nikoliv na jednotlivé katolíky, z nichž někteří by svou vírou určitě "strčili do kapsy" některé protestanty...

ORGANIZOVANÉ UCTÍVÁNÍ BOHA


Vadí mi organizované uctívání Boha. Jistě, i pohanská a další náboženství po celém světě mají své svátky, ale mě vadí spíše to, že Ježíš se s nejvyšší pravděpodobností nenarodil na Vánoce a jak všichni víte (a kdo ne, ten se to právě dozví) na 24.prosince připadá svátek Vánoc kvůli původní pohanské slavnosti slunovratu - to aby se pohani míň cukali, až budou obraceni na "pravou" víru. Podobně je to z většinou křesťanských svátků - dušičky, svátky všemožných svatých, letnice apod. To vše jsou rituály převzaté od pohanů. Od někoho, kdo zakazuje modlářství je to přinejlepším pokrytectví.

V konečném důsledku je jedno, kdy přesně se Pán Ježíš narodil. Důležité je, že se narodil. Je pravda, že  v průběhu historie do sebe ŘKC vcucla pohanské zvyky, včetně pohanského panteonu (uctívání Marie a svatých...). To však rovněž nemá s Biblí nic společného. A proto souhlasím, že je to pokrytecké. Ovšem židovské svátky se vážou na konkrétní historické události Židů (například Letnice souvisí s obdržením Zákona), a tak bych byl opatrný k tomu to vše šmahem odsuzovat...

Stejně tak za hloupé organizované uctívání považuji návštěvy kostela, ta povinná kázání každou neděli. A vůbec - proč by se Bůh měl uctívat v kostele, když je úplně všude? Proč by bohu mělo vadit, že jsem tuhle neděli chyběl, když jsem s ním rozmlouval o samotě třeba ve středu? Pokud Bůh je opravdu milující a všeobjímající, nepotřebuje pravidelné rituály a slepou poslušnost, ale věřící, kteří ho milují stejně vroucně jako on je. A pokud milující není pak by stálo zvážit, zda je to opravdu bůh hodný důvěry…

Jen jednou jsem se zúčastnil bohoslužby ŘKC v kostele a stačilo mi to. Působilo to na mě mrtvě. Smutným faktem je, že pro hodně Čechů je toto asi jediný obraz nedělní bohoslužby, který se jim vybaví. Jak rád bych se mýlil!

Už v prvním století se křesťané spolu scházeli, modlili se jeden za druhého, pomáhali si, slavili Večeři Páně, připomínali si učení svého Mistra, chválili ho písněmi... a společně se radovali z Boží blízkosti v jejich srdcích. Kdo tenhle rozměr společenství nezažil, nepochopí to... Křesťané se schází, aby si sloužili jak sobě navzájem, tak i lidem "venku" - vždycky je špatně, když se církev zavře do sebe. A křesťan bez církve dle mého názoru není křesťan, protože Kristovo tělo, jehož je částí, se projevuje jedině ve spolupráci s církví.

Snad je tento můj blog pro Lúmenn dostatečným důkazem, že o své víře přemýšlím a že tedy nepraktikuji "slepou poslušnost". :)