Život před obrácením
Narodil jsem se sice do křesťanské rodiny, ale naši se po pár letech rozvedli. Vyrůstal jsem s mamkou a se svými dvěma sourozenci. Odmalička jsem slýchával o Bohu, dokonce jsem si občas četl Bibli a modlil se, ale nebylo to moc žhavé. Bral jsem to spíš jako pohádku, věřil jsem, že Bůh je, ale neměl jsem s ním osobnější vztah.
Obrácení
U nás doma se scházeli křesťané a já jsem pozoroval jejich život. Bylo to úplně něco jiného, než jsem viděl ve škole, kde jsem byl často šikanovaný. Byl jsem tichý, nejistý, smutný, nerad jsem se bavil s lidmi. Ale ti křesťané byli plni lásky a já jsem začal chápat, že tohle v nich způsobuje Ježíš. Když mi bylo 14 let, rozhodl jsem se dát Bohu svůj život úplně. Řekl jsem mu, aby mi odpustil, že jsem to s ním nebral vážně, a aby vešel do mého srdce a byl tam navždy. V tu chvíli jsem měl najednou takovou radost, kterou jsem nikdy předtím nezažil. A já věděl, že Ježíš vyslyšel moji modlitbu.
Život po obrácení
A od té doby se můžu radovat každý den v každé situaci, protože vím, že Bůh je vždycky se mnou a nikdy mě neopustí. Vyrůstal jsem bez táty, ale Bůh se stal mým nebeským taťkou. S ním jsem opravdu šťastný. A i ty můžeš být, když ho pozveš do svého života!
je mi te lito, kazdej psychiatr ti to vysvetlí, nahradil si otce za imaginarniho otce. Aspon, že tak. LIdska mysl, je nekdy blazniva. Nutno rici , že t oco prozivas nema s Bohem co delat.
OdpovědětVymazatDíky za názor. Přeju Ti, abys Boha taky poznal, pak moje slova pochopíš ;)
VymazatHalelujá Sláva Bohu
VymazatZajímavé podání víry. Nikdy jsem nebyla zastáncem odpovědi - věřím, protože jsem v tom byl/a vychován/ vychována. Nevím, zda je správný důvod to proč a jak jsi k víře přešel, ale to je věc každého. Pokud ti víra pomáhá pak je to jedině dobře ať už je to jakýmkoliv způsobem, není-li ten způsob smyšlený.
OdpovědětVymazatPro mě je rovněž nepřijatelné argumentovat pouze tím, že věřím, protože jsem byl k tomu vychován. Myslím, že to nestačí. I když je tradice důležitá, důležitější je osobní vztah s Bohem - s Ježíšem jsem se setkal a každý den si s ním povídám. A Tobě přeji to samé :)
VymazatMne zaujalo: narodil jsem se do křesťanské rodiny, ale naši se po čase rozvedli. I toto je smutný obraz současné české církve. Sama jsem taky musela prožít rozvod, kdy mne opustil můj "hluboce věřící" manžel, protože se zamiloval do sestry ze sboru...A žel takových případů jsem v tom sboru zažila víc. Kam kráčíš, Církvi Kristova...? To už je to s tebou tak špatné...? :(
OdpovědětVymazatJsou to smutné události, člověka to poznamená. Nicméně, jak píše apoštol Pavel, "náš Bůh je Bohem veškeré útěchy a tou útěchou, jakou těší nás, můžeme těšit druhé"! Žádná místní církev není dokonalá, ale nejlepší způsob, jak tuto žalostnou situaci změnit, je být aktivním členem nějakého místního sboru a rozhodnout se sloužit, nikoliv jen přijímat nebo všechno jen kritizovat a nepřiložit ruku k dílu...
VymazatAno, to, co jsem v církvi zažila a prožila, mne hodně poznamenalo a zbořilo veškeré představy o církvi, která by měla být svatá a oddělená pro Boha. Otrávilo mne to natolik, že zatím nemám chuť se do církve vrátit, protože ty špatnosti, náboženskou přetvářku a faleš tam nemohu vystát. Měla jsem o církvi naivní představu, když jsme se k ní kdysi připojila. Pomalu začínám chápat z Bible, že i za časů rané církve se ve sborech děly neuvěřitelné věci, například ve sboru v Korintě. Vím také z Bible, že ve sborech až do posledních dnů poroste spolu koukol s pšenicí, že tam budou mnozí falešní proroci a učitelé, kteří svedou mnohé.
VymazatVím, že můj postoj není asi dobrý, leč není ojedinělý. Potřebuju se s tím nějak srovnat a chce to čas. Rozhodně nemám zatím sílu na to, být aktivním a sloužícím členem.
Kéž tě v tom Pán vede a uzdravuje, křesťan bez církve je jako samotná cihla. Když není součástí stavby, je pro Stavitele nepoužitelná...
Vymazat